Kdysi dávno bývaly na pultech stánků snad na všech poutích. Pestře zbarvené papírové trubičky, krasohledy, plné barevných sklíček, které při otáčení vytvářely pestrobarevné mozaikové obrázky, přinášely radost do dětských kukadel snad na každé vesnické návsi. Mrcha čas popoběhl a barevných sklíček v krasohledech se nějak nedostává. S příchodem smutnějších podzimních dní jako by do papírových trubiček byla nasypána sklíčka barvy černé, smuteční…
   Jeden z koaličních partajních vůdců, co válčí a dává přes hubu korupci, se nechal slyšet, že se mu na tuto bohulibou činnost nedostává času. Musí totiž přednostně schvalovat zákony. Přednedávnem to vypadalo, že se přece jen nějaké barevné sklíčko v krasohledu objeví. Hlavně díky odborníkům, jimiž naše země překypuje. Ovšem jen v oblasti řečnění. Někteří z nich by mohli být dokonce exportováni k řízení chodu vzdálených planet. Snad jen zamrzí, že jeden z nich zatím nedokázal ukočírovat ani fotbalový klub, který sídlí na stadionu, co mu nepatří. Osobně lituji, že na jeho místě nezůstala laguna s ostrůvkem uprostřed, na které se vypínala letitá vrba. V jejím okolí se už dávno před 2. světovou válkou na poutích krasohledy prodávaly. Na současné podivné čachry se už nemohl dívat ani z obrázku Pepa Bican, co tak úžasně uměl kopat trestné kopy. Dneska by se ukopal…
   Jiný odborník zase zřejmě pomocí vznášedla přistál až na ministerstvu Sašového Alexandra coby náměstek. Ministr válečnictví a vlastník modré knížky záhy své náměstky odměnil, podle svých slov, jen pakatelem ve výši padesát osm tisíc. Takový pakatel ve výši půlroční důchodcovské renty to byl. Další pohled na černá sklíčka v pomyslném krasohledu.
   Na staročeských poutích se rovněž věštilo a je těžké odhadnout, co vznášedlový odborník na zbraně a střelivo v krátkém čase předvedl. „Bácparta“ ustanovená z jím založených nasazovačů botiček mu nevyšla. Nakonec i poněkud dražší auta Iveco, postávající v Praze na Můstku a na Staroměstském náměstí, aby z nich „botičkáři“ informovali turisty, kudy se jde k Flekům. Možná by je mohly nahradit levnější dřevěné budky. My jsem před léty neměli ani ty, a tak na nás často dopadaly dešťové kapky a sněhové vločky.
   Odborníků je zajisté třeba si považovat a rychlokvašené tituly ještě častěji udělovat! Život ve státě, v němž o korupčníka nelze zakopnout, bývá zaručeně příjemný. Tahle připitomělá vize zřejmě pomine až v krematoriu. Tam totiž už převládá černá barva. Krasohled, v němž barevná sklíčka nahradila čerň, není sice k mání, ale čím dál víc lidí jako by do jeho kulatého otvoru nahlíželo.
   Premiér Špatné počasí, a to i v případě, kdyby se jmenoval Valentin Dobrotivý, s černotami nedokáže vyběhnout. Čas totiž už mnohé překryl černým suknem. Lze možná upoutat jen snahou o řešení fackování ve vládním slepenci. Stejně lze zaujmout návštěvou na severu Čech, kde děti spokojeně pohlédnou na barevná sklíčka ukrytá v trubičce krasohledu. To zase pohled na účtenku za přebývání policie tamtéž se blíží pohledu na sklíčka barvy černé. Zřejmě by se na uhrazení účtu měli podílet lidé z obou stran barikády.
   V severočeském Varnsdorfu v rozběhu 90. let minulého století na čtyři stovky žen produkovaly punčochy. Horizontky, což jsou stroje na obrábění kovů, vycházely rovněž ze zdejšího závodu. Přišel ale čas jakýchsi kuponů a také na severu Čech aby jeden práci dohledal. Za vše se v životě totiž platí. Někdy hned, jindy až po čase. Pozdější řečnění u jakéhokoliv pultíku kdesi za mořem už jen upozorňuje na chyby jiných…
   Smutná historie světa prozrazuje, že s chorobou zvanou nedostatek zaměstnání si dokáže poradit jen ten nejčernější běs – válka! Statistiky dokládají, že peníze vynaložené na zbrojení ve světě narůstají. Podobným děsivým lékem na nedostatek práce bývaly vždy morové rány a jiné epidemie...
   České krasohledy s černými sklíčky v porovnání s válečnou vřavou vyhlížejí jako prkotiny. S těmi by si však lidé měli poradit. Nějak se jim to ale čím dál častěji nedaří. Nevědomost a neznalost historie v chodu světa zatím způsobila vždy její opakování. Následky bývaly vždycky hrozné a člověk trávící svůj čas v kolonách aut o nich už nic neví, a možná ani vědět nechce. Touží po blahobytu ve vilách za vysokými zdmi osazenými kamerami. Člověk se ohání všelijakými právy na úplně všechno. Povinnosti jako by však překryla černá sklíčka v krasohledu. Patnáctiletí mládenci se už s nožem v ruce pouští do učitelek. Narůstající zlo má černou barvu…

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]