V jedné básni své nové, už sedmé samostatné sbírky veršů NÁVRAT MĚSÍČNÍCH VZDUCHOLODÍ (Knihovna Jana Drdy, Příbram, ilustrovala Alena Stiborová) objevuje Vladimír Stibor (ročník 1959), že proti smutku / lze poslat římské legie, leč proti přesile a smutku / lze poslat jen nás samotné.
Řekl bych, že v těch verších je nadmíru agilní básník celý; že v nich prozrazuje, na co odpovídá jeho až horečná aktivita, která se nevybíjí jen v psaní veršů i prózy (o povídkové Řece poutníků referoval Obrys-Kmen v čísle 43/2004), ale též v nemalém úsilí vrátit poezii ono publikační zázemí, jehož se mnohým autorům v čase tržní bezohlednosti k hodnotám nedostává; tu mám na mysli almanach Před branami noci, který Stibor uspořádal loni a jemuž dal, soustřediv v něm verše mladých i starých, akceptovaných i zle odstrkovaných, nejprostší možný podtitul: Česká poezie. V citovaných verších je Stibor celý i životní zkušeností (vyznává-li v básni Předsevzetí, jak se pokorně stával / nosičem beznohých, jsou v tom jeho léta služby na sanitce), i postmoderní poetikou, která si libuje v tónu občas až příliš ležérním (jím je napsána stránka životopisných událostí), aby se básník ubránil přecitlivělosti, a pokud jde o tzv. básnické prostředky, až umanutě dává přednost asonanci před rýmem, nápovědi před cizelací, nejvážnější věci jako smrt si ulehčuje kolokvializací (občas s ním - jde o jeho erbovní večerní slunce - hodím řeč) a k pointám (Bože, už to začalo!...) dospívá bez rozpaků.
Tu a tam zůstává zbytečný, protože vyznění oslabující verš (třeba v jinak pozoruhodném Dopise na vyšší místa), možná trochu hrozí stereotyp podmiňování (vezmeš-li, obrátíš-li, neskončí-li), občas volí - záměrně? - formulace dost krkolomné (lze poslat jen nás samotné, ačkoli se přímo nabízí: musíme sami), ale zdá se, že autor, který během sedmi let 1999-2005 vydal sedm knih svých veršů, už nalézá zostřený smysl pro tvar (jak ukazuje např. jeho prévertovsky laděná Vyšší matematika) a je v podstatě méličtější, než si to asi sám připouští.
Myslím, že se od něho dá čekat nemálo.
Autor: Milan Blahynka
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |