Letí kolem nás každý den události "domova i ze světa", ale jsou lidé s vlastním světem, kterých se to úplně netýká. Možná jich ubývá. Možná ne, to nezjistíte. Ale jedním takovým byl básník a filozof Egon Bondy, kterému právě teď, posmrtně, vychází první DVD se záznamy jeho vystoupení.
   Budu jeho nepohnutost (anebo jak to nazvat) ilustrovat ukázkou z jeho knihy Dvě léta (INVERZE, 1991). Jde o sbírku básní. Ty jsou chronologicky datovány. Nalistuji stranu 61 a čtu verše z 11. 11. 1989: Co když se tě už napřesrok nedočkám / má utěšovatelko / můj věčný sne / malá sestřičko / je málo těch, kteří tě tak milovali.
   Následují verše až z poloviny prosince: Fialové a oranžové nebe / se nad vesnicí v hluboké strži klene / slunce zapadá / je zimní čas, do nohou zebe / na nebi kraje neuzřené / podivná nálada... Jdu otráven tou hloupou společností / lidi se na mne lepěj - záhada / však všichni jsme tu bez radosti / a za ni není náhrada
   Celý rok 89 nato shrnuje báseň z 19. 12.: A rok zase takový měl spěch / že až málem do příkopu sběh / Jsou zase vánoce / Ve stoce / leží minulých dvaačtyřicet let. A my / máme svůj celý život komplet za námi.
   A pak už jenom verše z 20. 12. 1989: Jak jste věřili ve svobodu! / A zbyla z ní svoboda obchodu / tj. podvodu / Zalízt pod vodu / a tam utopit byste se měli / vy, co jste na Václaváku v nadšení vyváděli / To, co jste chtěli, jste dostali / zas vám akorát nasrali / A rvát vlasy by si měl pan Havel / jak to s váma sválel.
   Co k tomu dodat? Ať si to každý přebere sám, ale ozvuk sametového převratu, který jako by se nejprve ani v knize konat neměl, přece se konal. Jistě ale uznáte, že ono to celé s Bondym příliš nepohnulo.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]