Navštívil jsem brněnského přítele. Naše doma načatá debata pokračovala při procházce předměstskými ulicemi, na niž nás vytáhla krátkosrstá jezevčice Herta. Když vykonala potřebu, přítel si navlékl na ruku mikrotenový sáček, psí hovínko sebral, kraj sáčku převlékl, zatočil a vrhl do nejbližší popelnice. Neskrýval jsem překvapení: "To takhle děláš vždycky?" "Samozřejmě," řekl, "tady je pes v každém domě. Dovedeš si představit, jak by to zde za chvíli vypadalo, kdybychom to nechávali tak?"
   Jó, Brno! To u nás je to jiné. Proti oknu mám trávník. Kam chodí psi se svými pány. Každý čtvernožec si tam dělá, jak ho napadne, zato pánečka či paničku ani nenapadne, že udělané by bylo dobré odstranit. Psích hovínek přibývá, vrší se, už překážejí i pánečkům a paničkám, takže, jak se říká, do té jámy, kterou vykopali, sami občas padnou.
   K pravidelným návštěvníkům trávníku přibyli minulý týden další - zlatý kokršpaněl se svým mladým pánem. A stalo se, co zde do té doby nebylo k vidění. Když pejsek vykonal potřebu, mladík si navlékl na ruku mikrotenový sáček, psí hovínko sebral, kraj sáčku převlékl, zatočil a vrhl do nejbližší popelnice. Tím vešel do psího venčení v našem městě dobrý mrav. Ten mladík s vyšší inteligencí teď denně ukazuje jiným majitelům psů, jak se na věc musí. Následníka, pravda, zatím nenašel, ale naděje zůstává...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]