Jak bych
   to udělal, aby každý, ale opravdu každý pochopil, co je to
   NAPÍNAVÁ VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ
   v tržním provedení?

   No jak! Kteréhokoli odpoledne ve všední den bych rozžhavil obrazovku na kanálu kdysi federálním a v krásných dobách doznívající revoluční euforie věnovaném do vínku plně komerčnímu vysílání (kdo by nepřál svobodnému podnikání?) - a zájemce o vědomost, cože tam považují za napínavou vědomostní soutěž, velice by si užil, dejme tomu na téma OSN: kdo byl jejím prvním generálním tajemníkem? Neznalý soutěžící a nějaký ten milión televizních diváků by byl moderátorem poučen, že to byl Trygve Lije. Lije! Všechny příručky uvádějící u cizích jmen i výslovnost sice konstatují, že jméno Lie, v Norsku běžné (byl též slavný matematik toho příjmení a jiný Lie byl i spisovatel), čte se Lí, ale panu moderátorovi to zapomněli na monitor napsat, a tak divákům nalil do paměti výslovnost Lije. Jindy zas docela vážně mluvil o jakési fem fatal, ačkoli femme fatale je výraz u nás dávno už zdomácnělý se správnou výslovností fam. A nejde jen o výslovnost. Téhož pondělí posledního v říjnu, kdy se z obrazovky lil Lije, odpovídalo se rovněž na otázku o jedné prý literární soutěži a vyžadovala se odpověď Wolkrův Prostějov, ačkoli v Prostějově se už málem půl století soutěží v recitaci, uměleckém přednesu a v kategorii divadel poezie; a to je setsakra jiná káva, literární soutěží přece každý, až na zadavatele otázek, na dramaturga a na moderátora televize (která by si napínavou vědomostní soutěží ráda vylepšila svou pochybnou ne-kulturní pověst) rozumí soutěž autorskou, ne interpretační. Vůbec nejlepší však je, když se moderátor, zjednaný do pořadu zřejmě proto, že umí věrohodně zahrát člověka vzdělaného (který ovšem nemůže vědět vše, a nedá se mu tedy zazlívat, že často mrkne na monitor s údajně správnou odpovědí), pustí na tenký led předvedení svého vlastního úctyhodně širokého obzoru a vědění. Když kdosi zcela správně odpověděl, že jedno ze století, v němž žil Shakespeare, bylo šestnácté, pan moderátor ze své hlavy dodal: on žil v patnáctém, ale i v šestnáctém. A tak odpověď uznal. Kdyby se spokojil jen s přitakáním, nemuselo se provalit, že je z těch vzdělanců, jimž do smrti nedojde, jak je to vlastně s těmi stoletími a že rok narození 1564 není z patnáctého století. Kdyby moudře mlčel! Ale médium, které ho skvostně živí, přímo vyžaduje, aby se předváděl, a ono to pak dopadá takhle. Chudáci diváci, kteří věří, že jim může napínavá vědomostní soutěž v tržním provedení (obsah bůhvíjaký, hlavně co nejefektnější balení) rozšířit a prohloubit jejich znalosti a vzdělání; jejich kulturní úroveň.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]