Můj děda měl zelinářskou zahradu v Braníku u Vltavy a často mi ukazoval Barrandovskou skálu, na které stály filmové ateliéry a nádherné vily tehdejší smetánky. Naproti dědečkovy zahrady svítila bělobou a přepychem zahradní restaurace, která patřila, zrovna jako ty filmové ateliery, pohádkově bohatému panu Havlovi. Tam sedávala a popíjela pražská smetánka, odtud se linula hudba orchestru R. A. Dvorského.
   - Vidíš pod tou restaurací a pod těmi vilami ty díry, které vypadají jako vstup do jeskyně? Tam ještě před několika lety, v době krize, bydleli chudáci, kteří neměli kde bydlet a neměli ani kousek chleba.
   Od té doby uplynulo mnoho let. Zestátněný majetek rodiny Havlů, nebo, chcete-li: který „ukradli komunisté“, se znovu vrátil do jejich rukou. Ta restaurace je nyní zřejmě majetkem paní Dáši Havlové.
   Po dlouhé těžké nemoci zemřel Václav Havel, který byl pro mnohé polobohem, pro některé bohem a pro jiné člověkem, který rozbořil jejich celoživotní dílo, který ho zneuctil a poplival a zesměšnil. Bylo to kruté slyšet z úst hlavy státu, že komunisté kradli, jedli zvlášť vykrmená prasata, zavírali a dokonce popravovali lidi – jen tak, pro nic za nic.
   Václav Havel se náhle vynořil před tou tak zvanou sametovou revolucí – málokdo ho před tím znal, nasadil masku sympaťáka, chodil ve svetru, boural konvence a hrál lidem do noty. Nejvíc ovšem těm, kteří byli za první republiky bohatí, vlastnili továrny, velkostatky a peníze a zlato měli uložené po dobu války ve švýcarských bankách.
   Média z něho vytvořily člověka, který za „totáče, komunismu, komunistického teroru“ nesmírně trpěl a nemohl uvádět svá díla - světová dramata. Lidé se však záhy dozvěděli, že to jeho trpění ve fešáckém kriminále nebylo zas až tak kruté, protože západní země naše disidenty docela hojně podporovaly a poskytovaly jim značné peníze, které potřebovali na bourání nenáviděného režimu i na své nesčetné pitky ke své zábavě, protože nejen disidentskou prací živ je člověk.
   Pan Václav Havel byl zvolen (nebo nechal se zvolit) prezidentem Československé (socialistické) republiky a prohlašoval, že on žádné restituce rodinného majetku nebude přijímat, že se lidé nemusí obávat, že přijdou o práci, že bude nezaměstnanost, že se bude zdražovat – to že prý jsou pouze výmysly komunistů.
   Jenže všichni víme, jaká byla skutečná pravda. Jeho tak hojně proklamované heslo, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, dostalo velmi záhy pěkně na frak. Vždyť tvrdil, nač nám jsou pakty Varšavská smlouva a NATO? Zrušme je! Jenže byla zrušena Varšavská smlouva, ale NATO zůstalo. Způsobil to, že naše výroba zbraní a jejich prodej do zahraničí byl zastaven a tak jsme přišli o mnoho finančních prostředků z jejich prodeje a ztratili zahraniční trhy, které velmi záhy obsadily západní země, včetně USA a Německa, pro něž jsme byli velmi silnou konkurencí, o kterou nestály. A podobným způsobem jsme přišli i o další trhy a posléze i o továrny. Přibylo tisíce nezaměstnaných. Bylo jich tolik, až se z nich točila hlava. Místo proklamovaných front na banány za „totáče stáli lidé ve frontách na pracovních úřadech. A marně sháněli jakoukoli práci.
   Velmi záhy začaly k nám proudit hrací automaty, přibývala kasina, herny a rozmáhalo se požívání drog. Nejenže k nám proudily omamné látky, ale za pár let jsme sami vyráběli pervitin. Přibývalo nešťastníků, kteří drogám a hernám propadli a drogoví dealeři je doháněli k trestným činům. Ukažte mi rodiče těchto mladých lidí, kteří by horovali za sametovou revoluci a jejího lídra Václava Havla.
   Stále rostoucí nezaměstnanost, stálé zvyšování životních nákladů, neustálé zbídačování prostých lidí práce, žen s dětmi a důchodců – to je výsledek tak zvané demokracie, ve skutečnosti neřízeného kapitalismu, který se – jak jinak – žene pouze za vyššími zisky. Jinak nemůže a proto za takových podmínek nelze očekávat nějaké zlepšení.
   Správný politik, ekonom, vedoucí, když řekne A, musí vědět, co říci za B. Za minulého režimu se vždy uvažovalo, jaký to či ono opatření bude mít dopad na život obyvatelstva. Takovou otázku si pan Václav Havel zřejmě nikdy nekladl. Jemu stačilo, že zboural zřízení, které tu bylo – jak on říkal nesprávně – komunismus. To se mu zdařilo, za to byl placen a i jinak odměňován v celém světě nejrůznějšími tituly ze všech věhlasných universit. Mouřenín splnil svoji úlohu a tak tedy mohl odejít. K dobru těch, kteří ho vynesli na vrchol popularity dlužno přičíst, že jeho odchod byl parádní. I církev svatá – římskokatolická – si přišla na své a vůbec jí nevadilo, že pan Václav Havel byl bezvěrec. Ani se mi nechce věřit, že jsou pravdivá tvrzení některých disidentů o zesnulém. Jsou to takové nechutnosti a pochybuji, že by se jich pan Václav Havel dopouštěl. A tak mi na závěr dovolte napsat: Zemřel člověk a na nás každém je, jakého si zachováme ve své mysli.
   JIŘÍ KNOPP, Hradec Králové



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)