Letos uběhne 100 let od jeho narození a po celém kulturním světě proběhne řada akcí, na kterých se bude o něm hovořit v superlativech a uvádět ukázky z jeho obrovského díla. The Economist: »Dnes je Benjamin Britten nejhranějším operním skladatelem 20. století. Sté výročí jeho narození ho učiní ještě slavnějším na celém světě.« Světová media o něm obvykle hovoří jako o pacifistovi, ale jeho odpor k válkám byl stále spojen s úsilím podpořit pokroková hnutí, neváhal někdy i zmínit Marxe, Engelse a Lenina.
   V letech 1965 až 1970 jsem měl na čs. velvyslanectví na starosti kromě vědy také úsek kultury. O hudbě jsem toho zpočátku moc nevěděl a dokonce jsem jednou před ním poznamenal, že »zájem o opery ve světě asi spíše klesá«. Vedle stojící český operní a vůbec divadelní scénárista a výtvarník Josef Svoboda moje ukecnutí ihned napravil s poukazem na počet inscenací Brittenových oper nejen v Británii. Svoboda dokonce k některým Brittenovým operám dělal na jevišti scénografické prostředí. Britten si ho velmi cenil, znal jeho podíl na vzniku Laterny Magiky, kterou zhlédl i v Bruselu na Expo 58. Britten byl velmi potěšen, když v roce 1961 Svoboda získal na Bienále v Sao Paulu cenu jako nejlepší zahraniční scénograf.
   Při příležitosti Brittenova výročí proběhnou koncerty ve 140 městech a 30 zemích. Velká Británie plánuje pěvecký projekt, kterého se má zúčastnit 75 tisíc školáků.
   Britten netvořil jen opěry, ale také symfonie, sbory a písně, hudbu scénickou (při tom se seznámili se Svobodou) a komorní.
   Kromě představení ve Francii, Německu a na festivalu Tanglewood v USA, kde je již Britten znám, zažijí jeho opery premiéry v Brazílii, Chile, Číně, Izraeli, Japonsku a na Novém Zélandu. Velký projekt je plánován v Palestině, neboť Britten se domníval, že Palestinci by měli mít co nejdříve svůj stát. Puškinovo muzeum v Rusku zahájí výstavu věnovanou Brittenovi ve stejné době, kdy moskevská konzervatoř uvede ruskou premiéru jeho poslední opery z roku 1973 Smrt v Benátkách. Britský terorista Ian Bostridge tam zazpívá Brittenovy Chvalozpěvy, které vznikly v letech 1947 až 1974. Petrohradské historické Divadlo Ermitáže uvede operu z roku 1968 Marnotratný syn, kterou Britten věnoval skladateli Dmitriji Šostakovičovi, čímž ho chtěl chránit před kritikami šířenými některými fundamentalisty, kteří stále nemohli přijít tomuto géniovi »na chuť«, jsouce stále pod vlivem idejí Ždanova, kež tento fanatik šířil po 2. světové válce, inspirován Stalinem.
   Právě vychází první velká biografie o Brittenovi. Jejím autorem je Paul Kildea. Královská mincovna zároveň vydá novou minci v hodnotě 50 pencí. Dne 22. listopadu 2013 zazpívají tisíce britských školáků cyklus dvanácti písní pro děti, které složil pro školu v Prestatynu, kde byl ředitelem jeho bratr. Britten tento cyklus napsat v době, kdy mu ještě nebylo ani 20 let, a již tehdy v něm prokázal svůj talent, kterým dokázal přilákat k hudbě děti a dále rozvíjet jejich hudební ambice.
   Britten věřil, že hudba by měla být relevantní a užitečná pro společnost, a proslul jako její mimořádně nadaný zprostředkovatel. Do počátku 2. světové války stihl napsat hudbu k desítkám struhujících vlasteneckých dokumentů. Nejslavnější z nich byla Noční pošta z roku 1936. Byla to zhudebněná báseň W. H. Audena, která vypráví o zběsilém nočním putování poštovního vlaku mezi Londýnem a Skotskem. Svou dobu předstihl o desítiletí v Průvodci mladého člověka orchestrem z roku 1946, kde zdůraznil význam hudebního vzdělání.
   Britten byl stydlivý člověk a pečlivě si chránil svůj dlouholetý a láskyplný vztah s tenoristou Peterem Pearsem, který výrazně inspiroval jeho hudbu v době, kdy homosexuálové byli běžně stíháni a posíláni do vězení. Opera Peter Grimes, kterou se proslavil na konci války, je o muži, jenž je navždy ponižován ve své komunitě. Příběh by mohl být zasazen kamkoli – a také byl. Z neduživého chlapce, který byl maminčiným mazánkem, vyrostl jeden z nejhloubavějších a nejvšestrannějších hudebníků.
   Nemohu nezmínit drama, které prožíval v druhé půli 50. a v celých 60. letech v souvislosti s vývojem v SSSR a v Československu, kde se kulturní situace stala nejen pro něj velice zajímavou. Viděl souvislost s projevem Chruščova na XX. sjezdu KSSS v roce 1956. Bylo pro něj velmi trpké seznamovat se s informacemi o Sovětském svazu, o tom, co se dělo po smrti Lenina. Vyvedlo ho z míry, když Mao rozpoutal tzv. kulturní revoluci, které předcházel tzv. Velký skok, akce, ve kterých přišly zbytečně o život miliony Číňanů. Uvítal Pražské jaro 1968, ale brzy postřehl, že tam zaznívají i hlasy, které mají iluze o situaci za kapitalismu. Po 21. srpnu 1968 zůstal členem komunistické strany, a to až do své smrti. Čest jeho památce!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)