Seděl u malého mramorového stolku v kavárně „Praha“ a vrchní, dlouhý vrchní, nástupce pana Boženky (Bože, to byla figura!) - také takový brumlák sám pro sebe s černými obroučkami brýlí jako Ferda Mravenec, mu přinesl na kulatý stoleček meruňkový džus s ledem a sodovkou.
   A pán s malou šedivou polobradkou, jen v krátké košili, upil sodovkou, zavrtěl se na plyšové židličce a nalil něco džusu do sklenky se sodou. Tak stále pokračoval, až jsem se tomu usmíval, zejména když mu tam s džusem vklouzly kousky ledu. Ředil si tedy vlastně mimo jiné vodu vodou - ledem.
   V době, kdy ten podivný ředič manipuloval jako alchymista se skleničkami, seděl jsem naproti němu a pil samotný džus. Kolem u stolku sedělo pár mužů u piva nebo kávy. Němec s Němkou obědvali, u dvou stolečků hned vlevo u vchodu seděly dvě „Holanďanky“…
   To jsem ještě nevěděl, že právě v tu dobu stoupá Naďa schodištěm této kavárny, kde jsem proseděl nezbytečné hodiny mého života, kde jsem si otvíral pohledy do tajemného světa. Tady sedávala Bobina Mejtlová, držela si kolmo noviny a koukala do nich starýma, dioptrickýma, prostitučníma, vyšukanýma očima.
   Kolik podivných žen zde sedává a kolik podivných hledačů se vrtí v předtuše slastí na plyšových židlích a sedátkách.
   Upíjel jsem mošt, venku na předsíňce u ženského WC hrkal moderní fobes, jeden známý „hledač“ vstoupil a když nic nenašel, zase zklamaně odcházel. Na schodech musel v těch chvílích potkat Naďu - jak se na ni asi díval?!? Byla již zcela určitě za prvním odpočívadlem se zrcadly a stoupala nahoru přímo proti nápisu: „Každou neděli zavřeno!“ - Pak vplula do kavárny a šla přímo ke mně. Měla velikou žízeň a dala si také džus, a když jsem jí ukázal řediče, dala si k džusu také jednu sodu a přelévala to tam ze sklenky do sklenky. Ale ředič již svoji neobvyklou pitbu skončil, zaplatil a odešel.
   Svět je podivný. Po více nežli dvaceti letech, co jsem chodil do plyšové kavárny „Praha“ (ale stále říkám „K Tlapákovi“), kde jsem již tolik viděl a slyšel a poznal tolik podivínského světa, světa na okraji všednosti a průměru, jsem zde spatřil novou metodu, jak si ředit džus.
   V té kavárně, kde jsem tak často sedával nad šálkem kávy s hořkou vůní světa a pozoroval ty, kteří se tak rádi chytají na sladkou mucholapku života.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)