Strašidla neodmyslitelně patří k lidské společnosti. Ve středověkém městě býval oblíbeným strašidlem bezhlavý jezdec. Mohla jim být ale také bílá paní, duch popraveného zločince, krutého pána či hrabivého měšťana. Karel Marx psal v Komunistickém manifestu, že „Evropou obchází strašidlo komunismu, proti kterému se spikly všechny evropské mocnosti.“ Pražský magistrát obchází jen strašidlo jménem Blanka.
   Nevěříte? Tak si zajděte na pražský magistrát. Sídlí na Starém Městě na Mariánském náměstí. Půjdete po chodbě hlavní budovy magistrátu na Mariánském, zeptáte se náhodně potkaného úředníka na Blanku a on na vás zařve: „Ne!“ Pak se zarazí a řekne: „Promiňte, ale při vyslovení tohoto jména dostávám kopřivku!“ Zeptáte se sekretářky na Blanku. Zalomí rukama a řekne: „Proč já, slepice, jsem tehdy hlasovala pro Blanku?“ Jmenuje se totiž Blanka. V anketě chtěla, aby se tunel jmenoval tak jako ona. Tak se i stalo. Dnes v zoufalství uvažuje o změně jména. Bez kulatého kladívka zaklepete u ekonomů. „K čertu!“ zakleje vedoucí. „Přece kvůli Blance Praha nezkrachuje!“ Zaklepete na právním. Starý právník řekne: „Neprovokujte! Možná mě kvůli Blance vyhodí! Tedy, pošlou do penze!“ Posloucháte u dveří zasedací místností rady. Někdo tam tiše řekne: „Blanka.“ V zápětí uslyšíte hlasité úpěnlivé: „Nééééé!“ Také šéf významné stavební firmy Metrostav je alergický na slovo Blanka: „Když nám Blanku přiklepli, mysleli jsme, že jsme získali skvělý kšeft. Několik let to tak i vypadalo. A teď nám odmítnou zaplatit dlužné dvě miliardy korun s tím, že se těch peněz máme domáhat u soudu žalobou na vážené hlavní město Prahu! Ale soud je na léta! A my ty peníze potřebujeme teď!“ Mladý pan primátor vykřikne: „Nedobýval jsem funkci primátora proto, abych kvůli Blance zešedivěl!“ Chcete vyjít zadním vchodem. Řeknete před vrátným slovo Blanka. Vzápětí vám odpoví: „Kvůli Blance tu včera byla policie!“
   Jó Blanka! Nehledejte pod ní krásnou dívčinu ani shrbenou stařenu ani ženu lehkých mravů z nevěstince, ani když ji před vámi někdo nazve děvkou. Jméno Blanka přiřkli pražští radní obří stavbě, ke které zřejmě nemělo dojít. Totiž, tehdejší komunističtí vládci Prahy si již tenkrát v 70. letech všimli, že ulice Prahy jsou přeplněné auty. Usoudili, že jim musí dát patřičný prostor. Že ten prostor ve vnitřním městě není k disposici? Nevadí! Jejich rádci nehleděli na východ k Moskvě, kde tehdy byl navzdory širokým silnicím nedostatek aut. Hleděli na západ, kde města úpí pod náporem aut a nikdo si s tím neví rady. Tedy, za astronomické peníze tam stavěli obří silniční magistrály, které zásadně rozbíjí územní strukturu měst a zhoršují jejich beztak špatné životní prostředí dalším nárůstem aut. Neberou to jako odstrašující případ bezohlednosti, ale jako inspiraci hodnou následování. Začínají podobné stavby prosazovat i v Praze.
   Ano. Ta stavba má již nemalou historii. Ta stavba se již vyžádala i své oběti. Nevěříte? Podívejte se na vedoucího tajemníka pražského výboru někdejší KSČ Miroslava Štěpána. Nechal se přesvědčit lidmi zahleděnými na západ o potřebě stavět tzv. střední (dnes městský) okruh Prahy přes nejcennější pražský park Stromovku a bylo zle. Občané organizovali tiché protesty ve Stromovce. Záměr narazil na rozsáhlou kritiku široké pražské veřejnosti. Pravda, Štěpán s ní vyběhl rázně svým chraplavým hlasem: „Je třeba přestat diskutovat a začít stavět!“ Rázem sjednotil celou Prahu proti sobě. Starší jistě vzpomínají, jak se ho dav demonstrantů na Letné 25. listopadu 1989 dožadoval. Tedy, že si ho podá. Jeho politickou kariéru nezachránily ani fráze, kterými se pokoušel ukecat dělníky ve Vysočanech.
   Myšlenka vést střední okruh Prahy přes nejcennější pražský park Stromovku měla tuhý život. Polistopadoví vládci Prahy z ODS na předchozím režimu nenechali nit suchou. Jen projekt výstavby vnějšího okruhu přes Suchdol a středního okruhu přes Stromovku potichu akceptovali. Tehdejší primátor Prahy pan Kondr se jej pokoušel prosadit znovu. Pražané 13. května 1993 zaplnili Mariánské náměstí, poté i jednací sál zastupitelstva hlavního města Prahy. Na jejich nátlak došlo k odvolání pana primátora a sedmi radních z funkcí. Jedni je srovnávali s partou Miroslava Štěpána. Podle jiných za to mohla černá kočka, která měla panu primátorovi přeběhnout přes cestu.
   Na nové vládce radnice padla tíseň. Cítili, že auta musí někudy po Praze jezdit. I kdyby proto mělo být město pro lidi neobyvatelné. Ano. Neuspěli s prosazováním vnějšího okruhu přes Suchdol. Jak se dostat suchdolskému strašidlu na kobylku, se ani za 23 let nepodařilo vyřešit. Ještě že toto strašidlo obvykle hlídá suchdolskou radnici daleko od magistrátu, takže na něj není tolik vidět. Tak se rozhodli své rozhodující síly vrhnout na prosazování městského okruhu Prahy.
   Záměr stavět střední silniční okruh Prahy přes Stromovku se ukázal velmi vitální. Cítili, že kdo na Stromovku šáhne, tomu bude rázně ukončena kariéra. Zda novému primátorovi Prahy panu Koukalovi skutečně přeběhla před autem na Mariánském náměstí černá kočka a ta, jak jistě vědí všichni pověrčiví, černé konce znamená, nelze ověřit.
   Jak řešit městský okruh Prahy mu prý poradili přátelé motoristé bezplatně. Někteří si všimli, že primátoři západních velkoměst, popoháněni nemalými protesty občanů, staví nové magistrály nikoliv přes město, ale pod městem. Prostě obří tunely. Tunely fyzické, nikoliv finanční, jejichž éra tehdy v čase svobody a demokracie v Česku vrcholila. Tak pražští radní nechali namalovat velký tunel pod Stromovkou s tím, že ho zahrnou do připravovaného nového územního plánu, poté prosadí a nechají postavit. Že přitom zničí kus Letné a zohyzdí blízké okolí Pražského hradu, byla prý jen malá vada na kráse. Navíc dosti praktická. Co kdyby se zase v Praze chtělo sejít půl milionu nespokojených občanů? Díky stavbě výjezdu z obřího tunelu na Letnou se tam již nevejdou! A památky? Ty přece může vzít třeba čert!
   Po volbách 1998 se primátorem stal architekt pan Kasl. Také jemu prý přeběhla přes cestu černá kočka. Jeden z jeho podřízených do důvodové zprávy k návrhu nového územního plánu neprozřetelně napsal, že onen velký tunel bude stát asi deset miliard korun. Hned byl oheň na střeše. Ekologové a jiní kverulanti přišli v hojném počtu protestovat proti přijetí návrhu nového územního plánu i proti záměru stavět onen obří tunel. „Nechceme tunel za čtyřicet miliard korun!“ stálo na jednom z transparentů, které rozvinuli v hlavním jednacím sále radnice. Kdo jim vypočítal těch čtyřicet miliard, se dodnes neví. Pan primátor se jim snažil vysvětlit, že nebude-li předložený návrh územního plánu přijat, zůstane třetina území Prahy bez jakéhokoliv územního plánu a bude to ještě horší. Totiž, „nutné“ účtování s komunismem mělo prý i stinné stránky. Kverulanti protestovali a mnozí vytrvali i poté, co provokatér mezi ně hodil kyselinu máselnou a radní a úředníci z jednacího sálu radnice prchali. Strašidlo tunelu se tak či onak zjevovalo a nedalo se odbýt.
   Jó, to byl smrad! Naštvaní novináři incident hned připsali ekologům. Že policie nevyšetřila nic? Nevadí! Kdyby občané neprotestovali, určitě by k zamoření sálu nedošlo! Když se šťastně podařilo sál vyvětrat, mohli se zastupitelé k projednávání návrhu nového územního plánu Prahy vrátit. Snad někdy kolem půlnoci se jim ho podařilo odhlasovat více méně v navržené kvalitě, lidově zvané zmetek.
   Myšlenku stavět obří tunel pod Stromovkou sužovalo strašidlo podvratné činnosti převážně zelených kverulantů. Primátor Kasl prý váhal, snad byl i ochoten jednat s kverulanty, tak jak to prozřetelně učinil při přípravě jihozápadní části vnějšího okruhu Prahy. Kdyby mu to jeho radní dovolili. V červnu 2002 abdikoval na funkci s dosti velkým prásknutím dveří. Jeho nástupce primátor pan Němec při rekordní povodni nezavřel včas metro, které poté povodeň zatopila, vyvolala škodu za 7 miliard korun a k tomu bezprecedentní dopravní kalamitu. Tím vážně zkomplikoval nejen stavbu připravovaného tunelu. Za to pražští občané odměnili v Praze vládnoucí ODS ve volbách 2002 větším počtem odevzdaných hlasů a na funkci primátora se prodral napoleonek pan Bém. Plány měl velké: sabotování velmi potřebné modernizace železniční tratě do Kladna s odbočkou na letiště, aby mohl prosadit výstavbu dopravně neodůvodněného metra na letiště, kterou slíbil svým voličům. Výstavbu dopravně neodůvodněného metra do Letňan, aby se Praha mohla stát veletržní a olympijskou. Olympiáda oficiálně za 135 mld. Kč, reálně za trojnásobek, ale v důsledku soustředěného odporu nejrůznějších kverulantů, za které se ne překvapivě postavil i ministr financí a vláda, neprošla. Prosazoval výstavbu vnějšího okruhu přes Suchdol a přistávací dráhy na letišti směrem k městu, ale soudci dvakrát vyhověli žalobě ekologů a zrušili změnu územního plánu pro porušení zákona.
   Prosazovat obří tunel pod Stromovkou nebylo jednoduché. „Projde vůbec záměr stavět obří tunel obávaným procesem posuzování vlivů na životní prostředí přes silnou kritiku ekologů?“ ptali se radní. Opět prý přeběhla panu primátorovi přes cestu černá kočka. Jeho manšaft našel řešení: vydá stavbu dálniční komunikace za obyčejnou městskou ulici, pro kterou tehdejší zákon posuzování vlivů nevyžadoval. Kritikům se smáli. Že se tím Praha zříká nároků na dotace? Nevadí! Praha je bohaté město a nějakých deset miliard utáhne!
   Ano, v době nástupu pana Béma do funkce primátora bylo nebezpečné tvrdit, že obří tunel bude stát víc než deset miliard. Přišlo územní rozhodnutí (odvolání se zamítají), projekt stavby, stavební povolení (odvolání se zamítají), výběrové řízení na dodavatele stavby. V září 2006 radní Prahy (zákon takovou pravomoc nepřiznává zastupitelstvu) schválili smlouvu o výstavbě tunelu za 22 miliard korun. Měla to být konečná cena. Neříkal už, že jde jen o cenu stavby bez technologie za 4,2 mld. Kč. Peníze stála i příprava a hlavně následné prodražování stavby v důsledku nedostatečného projektu a nulového dozoru investora. Ráj pro obrovskou nehospodárnost, na účet občanů Prahy – daňových poplatníků – byl otevřen.
   Ve volbách 2006 Bémova ODS získala absolutní většinu v zastupitelstvu. Bém do rady vzal největšího kritika Blanky a dalších podivných staveb zeleného Štěpánka. Loajalita k takovým stavbám byla základní podmínkou možnosti zkompromitovat se účastí v jím vedené radě. Držhubným byl souhlas s výstavbou cyklostezek v Praze.
   Ve prospěch stavby obřího tunelu pod Stromovkou nešetřili na propagandě. Nejen stavba byla brzy oblepena plakáty, jak tunel zlepší životní prostředí. Tedy, mysleli životní prostředí aut. Že právě větší množství aut lidem životní prostředí zhorší, zapomněli uvést. Nechali občanům hlasováním zvolit jeden ze tří poetických názvů pro uvažovaný tunel. V anketě zvítězilo jméno Blanka. Jen kverulanti (bez svého někdejšího vůdce) nepřestávali tvrdit, že jde o nepotřebný velký tunel do pokladny Prahy ve výši asi 40 miliard korun a že přinese víc škod než užitku.
   Stavbu hodnotil primátor a její patron Bém kladně. Pravda, občas se propadla země do raženého tunelu, jeden propad dokonce pana primátora rozlítil natolik, že veřejně obvinil stavbaře z naschválu. Zřejmě stavbaři razící tunel neznali větší blaho, než být zasypáni zeminou. Jeden protokol o změnách a zdražení stavby míjel protokol druhý, cena díla neutěšeně rostla, ale ještě na podzim 2010 před dalšími pražskými volbami primátor Bém tvrdil, že náklady na stavbu nepřekročí slibovaných 26,5 mld. Kč. Dává prý na to čestné slovo.
   Mnozí jej tehdy vinili z rozsáhlých ztrát v souvislosti s pětkrát předraženou kartou opencard. Zlí novináři přejmenovali Mariánské náměstí v Praze na Mafiánské. Prý podle osazenstva radnice. Objevily se billboardy: „Nechceme obří tunel z Prahy na Bahamské ostrovy!“ Nikoliv obří ztráty a nehospodárnosti v úhrnné výši asi 100 miliard korun, ale aféra opencard se ztrátou ve výši asi jedné miliardy nakonec primátora pana Béma semlela.
   Nový primátor pan Svoboda tušil, že dědictví po svém předchůdci bude zlé. Zvlášť ho strašila Blanka. Nechal na ni zpracovat audit. Zjištění byla tristní. Náklady k 1. 3. 2011, kdy měla být zprovozněna, vycházely na 38 mld. Kč, bez podmiňujících a navazujících dopravních staveb za asi 9 mld. korun českých. Kdy bude zprovozněna, audit neuváděl. Jisté bylo jen, že povolené vícenáklady 20 % vysoutěžené ceny stavby bez nespecifikované rezervy byly překročeny, což vzalo legalitu placení za práce na výstavbě. Mnohonásobně byly zvýšeny odměny firmě IDS, kterou si Praha najala jako dozor investora. Za ty peníze firma kryla rozsáhlé nehospodárnosti na stavbě. Tedy, nad firmou IDS bděl či spíš celé roky spal příslušný odbor magistrátu pod patronací pana primátora.
   Audit Blanky byl projednán radou a vyvěšen na internetu. Bylo to na trestní oznámení. To ale podáno nebylo. Jen náklady snížili o jednu miliardu vyčleněním stavby nového holešovického mostu přes Vltavu v souběhu s Blankou. Most měl být jednoduchý a jen pro tramvaje. Když ale radní zjistili, že by se vlivem Blanky Holešovicím mohlo zlepšit životní prostředí, změnili ho na silničně tramvajový. V rámci úspor zdražil třikrát.
   Exprimátor Bém nechodil kanalizačními kanály. Přicházel na zastupitelstvo hlavním vchodem vytýkat radním, že špatně splácí dluhy, které za svého osmiletého primátorství se svým manšaftem nasekal.
   Primátor Svoboda se svými modrými z ODS nahradil koaličního partnera ČSSD vítězem voleb z dosud opoziční TOP 09 včele s panem Hudečkem. Malá noc dlouhých nožů na magistrátu proběhla hladce, byť podle některých svědků tu noc z budovy magistrátu utíkala černá kočka. Strach jí prý čišel z očí. Následovala čistka mezi stoupenci ČSSD. Po roce zosnoval Hudeček další převrat. ODS včele s primátorem Svobodou dostala kopačky. ČSSD umožnila vznik jednobarevné rady TOP 09. Prý to byla odměna TOP 09 za to, že s nimi před rokem zametli. Nebo šlo jen o pomstu zhrzené milenky. Zda u toho asistovala černá kočka, se nepodařilo zjistit. Ví se jen to, že při účtování s modrými i mezi jejich stoupenci ČSSD kryla TOP 09 záda.
   Blanka se dál úspěšně stavěla. Po mnoha odkladech měla být zprovozněna na jaře 2014. Byl tu ale jeden problém: hlavní město Metrostavu za stavbu neplatilo a dluh vyrostl na 2,1 miliardy korun. Zda proto, že těch dluhů už má Praha přespříliš, nebylo zřejmé. Podle radních má Praha peněz dost. Podle rozhazovačného hospodaření to byla pravda. Přímé dluhy Prahy činí „jen“ 30 miliard korun. Informovat zastupitele, neřkuli veřejnost o dluzích nepřímých z velkých rozestavěných staveb a skrytých v pražském dopravním podniku radní zásadně odmítají.
   Od primátora pana Hudečka se s úžasem dozvíme, že se Blanka staví načerno. Nikoliv. Načerno primátor Bém stavěl tunel Mrázovka. Geologové mu na něj odmítali dát razítko. Prý byl geologický průzkum nedostatečný. Černá stavba ale narazila na velkou geologickou poruchu. Kvůli ní se protáhla a prodražila. Ale to už má Praha za sebou. Exprimátor Bém viní Hudečka „z hlouposti a z neschopnosti.“ Za Béma se platilo včas. Jistě. Za Béma se ale také a hlavně sekaly obří přímé, nepřímé i skryté dluhy, s kterými si jeho nástupci nevědí rady. Po týdnu primátor pan Hudeček zapomene, že Blanka je černá stavba.
   Blanka straší na pražském magistrátu dál. Praha prý ráda své závazky vůči Metrostavu uhradí, ale nemůže, protože by pak vedení radnice odvedla policie v želízkách. Tedy, jedno trestní řízení je proti deseti zčásti bývalých radních vedeno. Schválili dodatek na smlouvu opencard, přestože byl podle jednoho ze dvou právních posudků nezákonný. Magistrát zkouší smírčí řízení. Neúspěšně. Metrostav žádá zaplacení dluhu 2,1 miliardy. Hrozí zastavit výstavbu. Majitelé chtějí mít zisk. Problémy Prahy s placením je nezajímají. Ano, i vedení Metrostavu straší původně tolik ceněná Blanka. Starý harcovník magistrátu argumentuje, že přece i vedení Metrostavu vědělo, že objednané vícepráce překračují povolených 20 %. „To je váš problém. My své závazky plníme!“ odpovídají šéfové Metrostavu.
   Metrostav stavbu zastaví. Ne Praha, ale Metrostav dá nezaplacené práce k rozhodčímu soudu. Zaplatí i příplatek za přednostní vyřízení. To znamená vyřízení za cca čtyři měsíce. Po tu dobu bude stavba stát. Na kolik to přijde, se neuvádí.
   Po vstupu do hlavní budovy radnice na Mariánském náměstí cítím puch. Rozpomenu se na schvalování územního plánu Prahy. Cestou k hlavnímu jednacímu sálu puch kyseliny máselné sílí. Otevřu dveře. Jó, to je smrad! Sál je prázdný. Pouze v primátorském křesle vidím sedět podivné stvoření. Příšerně smrdí. Strašidlo Blanka. Mnohé činitele radnice přivádí k zoufalství. Jaký to div. Strašidlo má přece strašit! Zvedne hlavu (lze-li jeho horní část hlavou nazvat), zamžourá očima, natáhne vzduch. Chvíli vzduch s mým pachem přežvykuje. Poté zaskuhrá: „Táhněte odtud! Tady straším já!“

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]