Když jsem četl v loňském červencovém a srpnovém čísle prestižního amerického dvouměsíčníku Foreign Affaires, jenž je považován za jednu z arén myšlenkové výhně (think-tank) Ameriky, článek profesora Yalské univerzity Immanuela Wallersteina Orel špatně přistál, napadla mě alegorie, kterou jsem kdysi uvedl ve své knize Washington, D.C. (Vydavatelství Smena-Pravda, Bratislava 1989). Orel v názvu Wallersteinovy pozoruhodné úvahy symbolizuje státní moc Ameriky a jeho špatné přistání je metaforou pro pokles reálné váhy této země na dnešní šachovnici světa. Autor se seriózně zamýšlí, zda USA z globální scény "vymizí tiše, anebo američtí konzervativci budou přitom klást odpor, čímž ovšem změní postupný sestup supervelmoci na její rychlý a dramatický pád". Jinými slovy Wallersteina - "zda dokáží vypracovat cestu hladkého sestupu spojeného s minimalizaci škod pro svět a pro sebe."
   Jistě zatím není hodně Američanů, kteří se dnes hlouběji zamýšlí nad takovými pronikavými úvahami, avšak podle profesora "jediní, kdo tomu skutečně věří, jsou američtí jestřábi, kteří se vášnivě domáhají politiky, jenž by tento pád odvrátila." Wallerstein napsal, že jeho "přesvědčení o konci hegemonie nesouvisí se zranitelností, která se objevila 11. září 2001. Ve skutečnosti se Spojené státy vytrácejí jako globální mocnost již od 70. let uplynulého století a jejich odpověď na teroristické útoky tento sestup jen urychluje. Chceme-li pochopit, proč se vzdaluje tzv. Pax Americana (budování světového impéria na americký způsob), musíme zkoumat geopolitiku 20. století, zejména jeho posledních tří dekád. Toto hledání nám odhalí prostý a nevyhnutelný závěr: ekonomické, politické a vojenské faktory, které přispěly k hegemonii USA, jsou zároveň těmi faktory, jež neúprosně přivodí nadcházející sestup Ameriky." Poté například připomíná, že válka ve Vietnamu nezasáhla jen americkou velmocenskou prestiž, ale v jejím důsledku USA ztratily i hospodářskou schopnost udržet si nadvládu v globální ekonomice.
   "Jestřábi", kteří se s příchodem prezidenta G. W. Bushe dostali k moci ve Washingtonu, stále více podněcují vysíleného "orla", aby znovu vzlétl, aby se pustil do "preventivních úderů" na Irák, dále do "osy zla" a kdoví ještě kam. A to navzdory všem rizikům, které jej čekají v prostoru globalizace, jež tak neprozřetelně "zglobalizovala" i odsouzeníhodné teroristické aktivity jako asymetrickou (nesouměrnou) zbraň zoufalců tohoto světa, kteří se stále více cítí ponižováni a odstrkováni mocnou Amerikou a jejími spojenci. Do cíle takového zápasu, pokud v něm bude působit tato jestřábí strategie a dravčí drápy, však ani "orel" nedoletí celý a všem dohromady nezbude možná ani čas postavit pomníky padlým.
   K tomu se vyjádřil rovněž jiný vážený profesor - John Ikenberry z Georgetownské univerzity, když na stránkách Foreign Affaires (září, říjen 2002) v článku Americká imperiální moc kromě jiného napsal:
   "Rodící se neoimperiální velmocenská strategie hrozí, že zpřetrhá tkanivo mezinárodního společenství a politického partnerství přesně v čase, kdy právě takové společenství a partnerství jsou naléhavě potřebné. To je ovšem přístup plný nebezpečí a možnosti neúspěchu. Je nejen politicky neudržitelný, ale i diplomaticky škodlivý. A pokud je historie průvodcem skutků, tento přístup vyvolá antagonismus a odpor, jenž ponechá Ameriku v ještě více nepřátelském a rozděleném světě."
   A tak se nakonec dostávám k alegorii, kterou jsem vzpomněl na začátku. Dosud nejbolestnější historickou lekci velkému americkému "orlu" uštědřili drobní muži v gumových sandálech, kteří za cenu obrovských obětí vietnamského lidu porazili nejmodernější armádu světa. Do té doby Amerika nebyla zvyklá prohrávat ani bitvy, natož války. Tato ji stála přes padesát tisíc lidských životů, avšak ve skutečnosti za ni zaplatila více. Vietnamská válka narušila tradiční hodnotová kritéria americké společnosti, především přesvědčení, že Američané bojují daleko od svých hranic za správnou věc. Silně zpochybnila autoritu Bílého domu v povědomí občana, který již nebyl ochoten přijímat argument, že válka musí za každou cenu skončit vítězstvím amerických zbraní. Dlouhá léta se nedařilo vykořenit vietnamský syndrom, který nejen narušil americké sebevědomí, ale již tehdy korigoval představu o neomezených možnostech supervelmoci.
   A právě tuto jizvu na duši Ameriky připomíná Památník vietnamských veteránů postavený v Konstitučních zahradách nedaleko Lincolnova monumentu ve Washingtonu. Často mu říkají jenom Zeď, neboť skutečně vypadá jako osmdesát metrů dlouhá černá zeď zapuštěná do trávníku. Uprostřed je lomená, takže má tvar široce otevřeného písmene V, jehož křídla svírají úhel 125 stupňů. Ve středu je vysoká kolem 3 metrů a na obě strany se postupně snižuje. Vypadá spíše jako zlomené křídlo obrovského orla. Postavili jej z leštěného granitu, který dovezli až z indického Bangaloru. Na památníku nejsou žádné ozdoby, žádné nápisy. Jenom jména. Viděl jsem tam padesát osm tisíc sto třicet dva jmen mužů a žen, kteří v letech 1959-1975 zahynuli nebo se navždy ztratili v indočínské džungli. Seznam se stále doplňuje. Denně sem proudí hodně lidí. Nejsou to však jen zvědaví turisté, ale i příbuzní a mnozí jiní. Přicházejí z různých pohnutek a někteří určitě též proto, aby si připomněli, že veškerá světská sláva a moc i těch nejmocnějších jsou pomíjivé hodnoty. Neujde pozornosti, že někteří návštěvníci prsty něžně hladí vyrytá jména, jiní je zase líbají se slzami v očích, tiše s nimi promlouvají nebo se nahlas modlí či jen tak stojí v němém zamyšlení. A jsou i tací, co si s mrtvými spolubojovníky připíjejí sklenkou whisky o Vánocích nebo jiných příležitostech. Jedním slovem: komunikují s nimi nejrozmanitějším způsobem, nechápajíce smysl jejich tragické oběti. A někteří jim dokonce nechávají na papírku různé vzkazy, které si však, žel, mohou přečíst znovu jen živí. Jeden z těch, které jsem spatřil, zněl: "Vím, že se sem budu ještě mnohokráte vracet, abych spatřila Tvé jméno. Tvoje máma." Taková je tedy cena moci, kterou za slávu supervelmocenského orla musí, žel, platit nejvíce právě ti bezmocní.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]