Řekneme-li, že známe něco jen v obrysech, neznáme to důkladně. Obrys je ale i pevná kontura, linie, která drží tvar. A kmen? Kmen není jen dřevnatý stonek, ale také rod nebo národ, také neměnný základ slova. Kmen je společenství, podstatná část, základ, jádro.
   Tedy cosi silného a stálého, cosi, co má zřetelné obrysy. Je takový náš Obrys-Kmen? Jak jej sami vnímáme? Jak jej vnímají naši přátelé? Jak se na něj dívají oponenti Obrysu-Kmene nebo dokonce jeho nepřátelé?
   Dostal jsem možnost dnes na tomto shromáždění promluvit o Obrysu-Kmeni. A téměř první, co mne napadlo, když jsem začal svůj příspěvek o našem týdeníku připravovat, byly Holanovy verše z básně Na postupu: Věru ne dokonalost, i kdyby jí byl ráj, nýbrž pravdivost, i kdyby jí mělo být peklo... Všichni, kdo jsme tady, bychom jistě chtěli, aby tato slova byla mottem Obrysu-Kmene.
   Obrys-Kmen není dokonalý. Nevychází na křídovém papíře, má jen dva listy, i když od října 2003 většího formátu. Z barev tisku zná jen černou a bílou. A přece není černobílý, přece jeho nedokonalosti jsou především povrchní a jsou v podstatě jeho předností. Obrys-Kmen je plebejský, nerozptyluje zbytečnostmi a pozlátkem. Umožňuje čtenáři soustředit se na text úvah, analýz, polemik, recenzí, básní. Nedává šanci prázdnotě. Je hutný od začátku až do konce.
   Obrys-Kmen se, snad nejen podle mého soudu, snaží být pravdivý, ačkoliv nezřídka přináší pohled na pravdu z úhlů, jimž se může něčí vnímání vzpírat a které mohou být peklem. Je to mnohdy jiná pravda, než pravda všeobecného mínění, než pravda, kterou Joseph Heller ve svém "Bůh ví" charakterizoval tak, že je to vše, čemu lid uvěří. Mnohdy jsou tam i názory, s nimiž my sami můžeme polemizovat. Ale to je dobře. Chceme-li se dobrat podstaty, musíme spojit naše rozdíly do společné množiny. Pak teprve mohou lidé věřit pravdě se vší její pestrostí.
   Obrys-Kmen je čten, je čten i lidmi, kteří se k tomu zatím nemají odvahu přiznat. Obrys-Kmen má co říci. Obrys-Kmen se tím pádem vyrovnal i se svým přesunem z pátečních Haló novin do sobotních. Dnes vychází spolu s Haló novinami každý týden přibližně 35 000 výtisků Obrysu-Kmene. To je jen o třetinu méně než náklad Šťastného Jima nebo Respektu, to je celá polovina nákladu Story a dokonce stejně jako u Času na lásku. To už je co říci! Obrys-Kmen se vyrovná Času na lásku! A patnáctinásobně válcuje Hosta. Obrys-Kmen vychází i na internetu. Měsíčně si jej otevře kolem 5000 unikátních návštěvníků, řečeno počítačovou mluvou, z různých koutů Čech a Moravy i celého světa. Internetových čtenářů je jistě ještě mnohem víc než těchto unikátních přístupů. Škoda ale, že internetová příloha Obrysu-Kmene Dlaň pro nedostatek příspěvků přestala vycházet a že se nyní nedoplňuje ani knihovna Dlaně. Je tomu tak i přes opakované výzvy na konferencích Unie českých spisovatelů. Jak je důležité, že Obrys-Kmen na internetu vychází, nám ukáže stesk jistého hlasatele novodobé pravdy na jedněch webových stránkách: "...Ne že bych toto hnízdo českých literárních ne-li stalinistů, pak brežněvistů rozhodně zvlášť sledoval, natožpak obdivoval, ale nějak na mě při vyhledávání co chvíli vypadne nějaký výsledek odtud..." Přesně tak, každému, kdo hledá pohledy na společnost, kulturu, umění, musí přijít pod ruku názor z Obrysu-Kmene.
   Je dobře, že Obrys-Kmen přes všechny těžkosti, s nimiž se potýká, žije. Že žije navzdory informační blokádě, že ji prolamuje. Je provokující, inspirující, uvádějící v úžas. Na internetu lze najít nemálo ohlasů na články z Obrysu-Kmene. Jsou přejímány na jiné stránky, několik lidí se jim věnuje na svých blozích, ve svých webových denících. Z komentářů, co jsem měl možnost číst, je většina kladných a povzbuzujících. Vysmívá-li se někdo Obrysu-Kmeni, očerňuje-li jej někdo, dělá to zcela jistě ze zášti, osobní předpojatosti, vlastního černého svědomí a z touhy zavděčit se těm, jejichž názory jsou vydávány za jediné správné, kteří určují, co je a co není pravá literatura, co je a co není vkusné. Je komické číst v Hostu referát "Zatím blbý" o konferenci UČS, na který na stránkách Obrysu-Kmene reagoval Milan Blahynka. Je směšné číst na Portálu české literatury, že UČS je "postkomunistická a poststalinistická". Skrývá se za těmi slovy něco jiného než snaha očernit? Ne, ani náhodou.
   Kolem Obrysu-Kmene a UČS je dost kvalitních autorů. Láká k sobě i mladé neokoukané tváře. Všechny tyto autory musíme umět prodávat, musíme jim umět udělat reklamu. V tomto smyslu je Obrys-Kmen nezastupitelný. Obrys-Kmen je náš nejlepší reklamní agent, naše anonce, naše hlásná trouba. Na sjezdech a konferencích UČS padne rok co rok aspoň zmínka o tom, že Unie je opomíjena. Zadupávána do země. Z oficiálních míst ano, to je pravda. Mám ale možná kacířskou otázku: Netrápíme se tím víc, než je třeba? Máme si z toho tolik dělat? Je to fakt, který se den ze dne nezmění. Musíme si udržet optimismus, k čemuž nám má sloužit Obrys-Kmen. Mléko je rozlité, společnými silami ale tuto újmu můžeme nahradit. Měli bychom bojovat naší ctí a dovedností proti ubohé etice, proti pohrdání, proti neustálému opakování, že ničemu nerozumíme, že nerozumíme literatuře, umění, právu, spravedlnosti, ekonomice i radarům. My přece žijeme, tedy rozumíme, vnímáme, chápeme. My se přece snažíme mluvit řečí těch, kteří jsou záměrně opomíjeni jako my. Bojujeme sice proti materiální převaze, ale to nás nesmí znejistit. Odnepaměti ten, kdo má materiální převahu, nebývá spravedlivý. A kdo poráží Goliáše? Jedině Davidové.
   Obrys-Kmen by měl ukazovat, že společenský status nestojí jen na tržním úspěchu. Že dnešní převládající názory na současnost a minulost jsou pokřivené. Nadchází rok mnoha změn, změn asociálních, paradoxních, další rok nikdy nekončících reforem, od jejichž podstaty odvádějí pozornost produkty plytké zábavy. Čeká nás ale tím pádem i rok mnoha inspirací. Rok, v němž se otevírá Obrysu-Kmeni další prostor. Snad bude mít Obrys-Kmen i v tomto roce dostatek příspěvků, snad bude mít větší podporu levice, snad bude i nadále bojovníkem proti závislosti českého tisku, jednoduše - snad i nadále bude stát za čtení. Někdy na Obrys-Kmen žehráme, naše příspěvky mohou vycházet se zpožděním, všechny se do Obrysu-Kmene nedostanou. My mu to ale promineme. Doufám také, že bude trvat jeho spojení s Haló novinami, které je přes některé odlišné názory jistě oboustranně prospěšné.
   Moje řeč je ovlivněna mým vztahem k Obrysu-Kmeni. Možná jej líčím v teplejších barvách, než je skutečnost. Ale co naplat. Mám Obrys-Kmen rád. A doufám, že i vy. Koneckonců je to téměř to jediné, k čemu se můžeme kdykoliv přimknout, co nás posiluje a pomáhá nám, stačí-li na to jeho síly.
   Takže ať Obrys-Kmen vzkvétá svými příspěvky, ať dělá radost těm, kdo jej mají rádi, ať je zadostiučiněním pro ty, kteří o něj pečují a už od roku 1995 jej piplají s vypětím všech svých sil a ať i nadále leží v žaludku všem, kteří by nejraději jeho výtisky pálili na hranicích.
   OK není K.O. OK není jen kód Českých aerolinií, OK neznamená jen O.K., čili okay, OK je také Obrys-Kmen. Obrys-Kmen je okay.
   Předneseno na Kongresu Unie českých spisovatelů

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]