Historie rodiny Gurskych věrohodně doložená rodokmenem tvoří náplň široce koncipovaného panoramatického románu BYL TU ŠALOMOUN GURSKY. Jde veskrze o mimořádně kvalitní útvar krásné literatury, takže název recenze může být chápán nepřípadně, až nevhodně. Ale!
   Nakladatelství Argo, které k nám knihu v překladu Petra Pálenského (2004) uvedlo, je skoupé na biografické údaje a z bibliografických uvádí pouze titul Učňovská léta Duddyho Kravitze (česky 2003). Mezi originály jmenovaných titulů je třicetiletý odstup (Šalomoun vyšel v roce 1989) a ten vyplňme aspoň romány Jezdec z ulice sv. Urbana (1971) a Jozue tehdy a nyní (1980). I poslední kniha - Barneyho verze (1997) - dosud na překlad do češtiny čeká.
   Autor jmenovaných opusů Mardecai Richler (1931-2001) patří mezi prozaiky židovského etnika, z těch amerických jmenujme alespoň Bellowa, Hellera, Malamuda, Rotha, Singera či I. Shawa. Richler prožil dvacet let v Londýně, zbytek v kanadském Montrealu.
   Připomeňme ještě, že anglický název Solomon Gursky Was Here by bylo možno transponovat do češtiny jako Šalomoun Gursky tu byl. Představoval by metaforu o existenci, po které něco zbylo. Přečtení knihy může tuto spekulaci podpořit, anebo vyloučit. Toť vše!
   Rodinu Gurskych jsem si vymyslel, uvádí Richler v závěrečné poznámce autora na str. 505 a seznamem literatury přiznává, co použil z toho, co vymysleli jiní.
   Ukotvení v prostoru a v imaginárním čase vychází z mýtu o krkavci kradoucím světlo. Vlastní chronologie příběhu počíná kdesi v první polovině 19. století a vrací se zpátky do mýtu v osmdesátých letech století dvacátého. Ze zakladatelů dynastie Gurských je věnována pozornost především Efrajimovi, geniálnímu šejdíři, podvodníkovi, přitom člověku nesmírné vůle a houževnatosti, účastníkovi Franklinovy osudné výpravy k severnímu pólu. Bernard, Morrie a Šalomoun naváží v mnohém na praktiky svého dědečka, když založí nejmocnější lihovarnické impérium v severní Americe. Ten, kdo skládá střípky jejich osudů a zvláště pak fascinován příběhem zmizelého Šalomouna, s nímž se identifikuje, je Mojžíš Berger. Univerzitní vzdělanec, v poslední době stále neodbytněji závislý na alkoholu. Běh času vnímáme přes jeho postavu.
   Kromě jiného bylo autorovou ctižádostí demonstrovat zvláštnosti židovské a kanadské povahy. V prvním případě užívá židovské zvyklosti a obřadnosti za použití jazyka, v případě druhém sází na rigoróznost a dokumentárnost (obrana proti některému druhu přistěhovalců). Na Efrajimově příkladu vystupuje do popředí univerzální svornost a ochota pomoci bližnímu souvěrci, éra jeho vnuků bere za vlastní proradnost a zradu i mezi nejbližšími (Bernard - Šalomoun).
   Věrohodnost příběhu je garantována dokonalou prezentací prostředí, ať už jde o historické reálie londýnského podsvětí, montrealské smetánky či eskymáckých kmenů za polárním kruhem. Dynamické vyprávění na sebe nabaluje stále větší množství postav, vůbec ne samoúčelných, místy zatížených autorem odlišnými specifiky až k neúnosnosti. Úhel pohledu je dílem pokřivené optiky, jenom s obtížemi lze najít postavu nevymykající se normálu (neúplatný Smith má k děsu aspoň pokřivený chrup, Šalomounův vztah k Dianě Morganové ovlivní obrna). Z hlavního protagonisty se stává Ahasver a vytváří ke svému obrazu nový mýtus.
   Čtenáři, jehož si exponované postavy nepochybně získají, netřeba vysvětlovat, jakými prostředky byl kumulován majetek klanu Gurskych. Postavička Gitel Kugelmassové, jejímž ochráncem je Mojžíš Berger, si zpříjemňuje stáří krádežemi v luxusních obchodech.
   "Je mi jasný," řekl Mojžíš, "žes tu voňavku chtěla zaplatit a zapomnělas na to, ale příště buď prosím tě opatrnější, Gitel, když máš na krku už jednu obžalobu."
   Napadlo ji, že bude lepší, když mu to nebude vyvracet, a místo toho řekla: "Copak není veškerý vlastnictví krádež?"
   Termín gangsterka v názvu recenze má své opodstatnění.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]