Několik měsíců jsme sledovali s napětím nerovný zápas o život tohoto významného filmového režiséra. Bojoval statečně, a když přišel o nohu, těžko se smiřoval se svým osudem. 21. ledna svůj nerovný zápas prohrál a odešel, aniž stačil sdělit své další plány. Měl jich asi na tisíc, o čemž svědčí celý bohatý život. Jeho jedinečná kariéra filmového režiséra byla naplněna až po okraj, a kdyby stihl svůj bohatý život bilancovat, jistě by mohl být spokojen. Stejně tak jsme s obdivem uznávali jeho filmovou práci, neb za ním zůstala brázda vyoraná jeho štědrým pluhem. Bylo ctí pro herce s ním spolupracovat, neboť byl vynikající profesionál s nesmírným darem umělecké invence. Nebylo slabého filmu, který kdy natočil. Všechny jsou jedinečné, každý jiného žánru, i když u jeho tvorby převládala detektivní tématika. Současná i dobová. Vychoval řadu filmařů i herců, byl vynikajícím a pečlivým spisovatelem a scénáristou. Byl vynikajícím pedagogem na FAMU. Jeho dílo se opíralo o fakta jak současná, tak historická. Jeho filmy, kterých natočil přes čtyřicet, jsou součástí zlatého fondu naší kinematografie. Navíc vždy cítil co společnost potřebuje a byl vždy připraven se angažovat pro její lepší život. Nebyl jako mnozí převlékač kabátu a patřil do naší krevní skupiny, což si pokládal za čest. Naše občanské sdružení Výbor národní kultury a Unie českých spisovatelů, jejíž byl členem, jsou si vědomy jeho nesmírné ceny. Ochotně s námi spolupracoval a - pokud mu to zdraví dovolovalo, se zúčastňoval našich besed, vždy schopen říci něco našim divákům před promítáním svého filmu. Právem byl oceněn titulem Národní umělec. V poválečné éře bude jistě řazen mezi filmové špičky. Právem. Byl nejen velkým umělcem, ale i občanem. Miloval svoji rodinu, miloval lidi, byl to velký kamarád. Právem mu náleží místo na piedestalu. Naše média oznámila jeho odchod s uznáním, ale i se šklebem některých jezuitů, kteří nemohou přenést přes srdce, že byl velký pokrokový umělec.

    K Jiřímu Sequensovi se budeme stále vracet a věříme, že jej ocení zvláště mládež, kterou měl rád a měl k ní blízko. Mezi jeho přátele počítáme i naše obě sdružení, neb pro nás neumřel, ale bude věčně žít. I když naše doba pokroku nepřeje, jednou jej jistě docení. Přejeme to jeho světlé památce i naší společnosti. Protože velcí lidé neumírají, ti zůstávají na věky věkův.

   Za Výbor národní kultury a Unii českých spisovatelů
   JINDŘICH JANDA

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]