Kdo si dokáže vybavit Borgesovu povídku Vetřelkyně, potvrdí, že Juliana Burgosová musela disponovat mimořádnými kvalitami v místech, kde ženy chátrají prací a nedostatečnou péčí o svůj zevnějšek. Ty kvality vnesly skrze lásku nesvár mezi bratry Nielseny a nakonec jí připravily úděl oběti.
   Také Joao Guimaraes Rosa (1908–1967) píše o výjimečných ženách; vytvořil jim mikrokosmos v usedlosti Burití (Dobrá palma), podle níž nazval text, který osciluje mezi románem, novelou a básní v próze. Osmačtyřicetiletého Rosu proslavil, dokonce se vžil termín rosovská revoluce z Brazilíe. Sluší se připomenout, že poslední vydání BURITÍ (Torst, str. 239) z portugalštiny přeložila Vlasta Dufková, která je taktéž autorkou rozsáhlé literárněvědné studie. Kalendárium Šárky Grauové přibližuje autorovu dobu.
   Nikoho z potenciálních čtenářů nenechá na pochybách fakt, že ústřední postavou textu je pan Liodoro, majitel ranče, vlastník polností a nespočetných kusů dobytka. Pan Liodoro je patriarchou rodu, jako vdovec vychoval dvě děti mužského pohlaví a dvě pohlaví ženského. Je moudrý, spravedlivý a rozšafný a vševědoucí vypravěč nám na něho prozradí, že se dokáže udržet nejen v koňském sedle, ale že podle pravidelných návratů za kuropění prokazuje svou zdatnost v ložnicích dvou nejmenovaných dam. Jeho dva synové jsou neslaní nemastní, snad Irvin svou milostnou přelétavostí způsobí pozdvižení na Buritišti, ne kvůli tomu, že skončí v náruči anonymní mulatky, ale že s ní zplodí potomka. Tím se definitivně odřízne od Buritiště, kam může pan Liodoro přivézt opuštěnou Leandru. Ona, Lalinka, spolu se dvěma dcerami pana Liodora představují reprezentativní vzorek obyvatelstva na Burití. Zatímco krásná, temperamentní Maria da Glória hledá lásku, nehezká, věčně churavějící Maria Behú inklinuje k Bohu. K tomu připočtěme armádu kuchtiček se zbytkem personálu, několik zaříkávaček a jednu vědmu. Burití jde vskutku na ruku ženám.
   Zatímco se Glórinka podvoluje chtíči stárnoucího Gualberta Gaspara a sní o Miguelovi, Maria Behú umírá. Nejvýznamnější proměnou prochází vztah pana Liodora k Leandře a to od prvních okamžiků, kdy ji oslovuje dceruško, až po chvíli neodolatelné výzvy, tolik ordinérní, jaké by snad nebyla schopna Lálinka. Tak honem, dal sis na čas... máme co dohánět...
   Pojítko mezi pralesní divočinou a civilizací tvoří náčelník Zequiel; zatímco ostatní spí, náčelník vede dialog s přírodou a dešifruje její skrytá poselství. O náčelníkovi se traduje, že je na hlavu, nicméně jeho odkazy nepostrádají jasnozřivosti.
   Celý příběh o Burití je sepnut obdobím jednoho roku; Miguel se skutečně vrací veden láskou k Marii da Glória a čtenář si může být jist, že se jeho éterická láska smyslově zhmotní a o potomstvo na Burití tak bude náležitě postaráno.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]