Rozdělení literatury na levicově a pravicově orientovanou mi vyhovovalo. Bylo přímo stvořené pro můj ekonomický záměr. Prozkoumal jsem situaci na literárním trhu. Zjištění bylo fascinující. Spisovatelé nepublikují. Výborně! Nakladatelství jsou zahleděna sama do sebe. Ještě lépe! A kdo byl toho příčinou? Politikové. No, to bylo úžasné zjištění. Ano, přátelé. Vyšplhat se nahoru po jejich zádech! Ale jak?
   To bylo docela jednoduché. Můj ekonomický záměr s tím počítal. Politikové byli pravicoví a levicoví. Literatura byla tedy také pravicová a levicová. Rozhodl jsem se osedlat si se svým trojským koněm obě strany. Přátelé, tady bylo hřiště. Literatura. Tady byli hráči. V pravicových a levicových dresech. Přátelé! Tady byli i rozhodčí! Literární kritikové. Na obou stranách. A hráči už hráli. A rozhodčí pískali. Rozhodl jsem se pro míč šišatý. Rozpoutám literární ragby. Tam se budou spolu rvát nejvíc. Při ragby je i mlýn. Tam si dají všichni přes hubu. A diváci chtějí vidět krev. Chtějí vidět upocená trička těch, co přežijí. Chtějí hýčkat vítězné mužstvo.
   Byl jsem neúspěšný básník. Vytahoval jsem své literární hrůzy z šuplíku a posílal jsem je na obě strany hřiště tak dlouho, až se jedna konečně uchytila. Spolkli návnadu na mé udici. A já začal navíjet vlasec. Když jsem rybičku přitáhl k sobě, hodil jsem další návnadu. Tentokrát rozhodčím.
   Ano, přátelé. Stal jsem se literárním kritikem. Učil jsem se na své vlastní básni. Moje kritika sice neměla ani hlavu, ani patu, ale o to víc byla nesmlouvavá. Přátelé, já jsem ničil svoji báseň. Rozcupoval jsem ji na hadry. Nezůstalo v ní slovo vedle slova. Pustil jsem se do háčků i čárek. Kritizoval jsem apostrofy a dokonce i tečky za větami. Nenechal jsem na pokoji ani jméno. Ano. Napsal jsem, že bych s takovým jménem nešel ani do kurníku házet slepicím zrní, natož psát verše. Nazval jsem se veršotepcem, epigonem, pokrytcem, nadal jsem si do blbců, označil se za literární nestvůru. A měli jste vidět, jaké literární ragby začalo. Jak se kritikové pustili do neznámého kritika. Jak se pustili do neznámého básníka.
   Samozřejmě, že jako básník jsem vystupoval pod uměleckým jménem. Jako kritik, jsem si ponechal jméno vlastní. To pro jistotu. Abych si zachoval tvář a charakter. Vážení, teprve v nastalé vřavě, v hráčské vášni obou ragbyových družstev, na literárním hřišti, jsem mohl začít uskutečňovat svůj literárně-ekonomický záměr. Souboj dvou družstev literárního ragby totiž nenechal na pokoji ani diváky. Dožadovali se dalších básní neznámého autora. Kritikové, kteří chtěli neznámého veršotepce zničit, požadovali další kritické náhledy neznámého kritika.
   Začal jsem vyprazdňovat šuplík svých literárních nesmyslů a na každý z nich jsem byl okolnostmi nucen psát negativní kritiku. Ano, přátelé, čím víc jsem se ničil, tím více jsem rostl. Na obou stranách. Přihlásila se média. Dobře platila. Přihlásili se tvůrci reklam. Vypůjčili si obě moje jména. Začali po mně pojmenovávat zubní pasty, školní brašny i dámské vložky. Stal jsem se pilířem v boji proti AIDS. Stal jsem se symbolem pro ekologické aktivisty a zpíval na náměstích politikům písně. Zbohatl jsem, octl jsem se na nejvýše postaveném stupínku společenského žebříčku.
   Musím se však přiznat, že nápad, jak se ekonomicky zviditelnit, nevyšel z mé hlavy. Nebyl dokonce z hlavy žádného člověka. Inspirovaly mne hyeny. Dokáží ze všech zvířat nejlépe využít zmatku, který samy vytvoří. Když se jim podaří uskutečnit zmateční prostředí, dokáží v něm porazit i lvy. Ano, vážení, stal jsem se hyenou v naší literatuře. A vůbec se za to nestydím. Vždyť co dnes rozhoduje: peníze, nebo charakter? Kdyby si hyeny uměly vymyslet politické strany, dokázaly by odkládat politické legitimace podle doby, podle doby měnit názory, rychle se zorientovat v nastalé zmateční době, těžit z ní, byly by na tom vlastně stejně jako lidé, nemyslíte?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]