Aj dneska, milení, enem škartku, esli ste aj vy pozaslechli, jak sa už zas vytahuje ten dacan z prvej ligy, jak sa pokúša zachránít, co už nespasí ani sám Pán nejsvětější, jak zas leze národu na oči a do oči sa mu nehanbí už zas sypat né písek, ale přeslaďučký sacharín. Asi víte, co nás tu tak strašně dožralo. Podlevá něho nikdá zme sa neměli tak dobře, jak je tu od tej slavnej privatizácije. Jak dyby nenadělala z pár chalanů rozežrané boháče a ze skoro už šeckých chudáky. Jak dyby v posledním čase nedošlo už aj na ty ubožáky, co uvěřili, že dyž sa budú činit, že aj oni sa nabalia. Nabrali si hypotéky a teď idú jeden po druhém na buben. Podlevá teho dobráka sa nám daří tak, že si možem nějaký ten rok dat púst. To trubia do světa šeci jemu podobní taky. Ale enem on sa opovážil onehdá hlásat, že to platí aj pro důchodce, keří remcajú, dyž si panstvo odhlasuje, že im namísto valorizácie podla zákona hodia enem směšnú almužnu. Aj on sám už je v penzi, a tak aj na něho to dolehne, ale on sa nečúlí. To už sa nedalo vydržat, Božka vstala, že si dá snáď štamprlu, aby sa spamatovala. Ten drzák nad drzáky sa pyšnil, co aj na starý kolena dělá, jak neodpočívá, do úpadu přednášá a zasedá. Myslí si, že mu kdo uvěří, že to šecko dělá zadarmo? A že si nespočítáme, že důchod je pro takové jak on nic než cosi malého do kapsy? Myslí si, že zme padlí na hlavu a nepamatujem si, a nevíme, kdo je kdo? Už dyš sa při tej jejich privatizační vylomenině nadnášal jak sám Spasitel, bylo vidět, co je zač a esli na něho dat. Stará Blažková to tehdy zhodnotila tak, jak by to málokdo dokázal. On sa ten onen menuje Ježek, Tomáš, a stará Blažková už tehdá povídá Božce:
   To máš tak, dyť na to je přísloví. Neříká sa u nás odjakživa o takových: nasadit si ježka do pelíška?
   Tak si v tej Praze žite, jak umíte, milení, enem pozor na ježky.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]