Nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass vydal krátce před loňskými volbami v Německu nový román, jehož titul by se dal přeložit jako Račí krok. Děj je opřen o skutečnou událost z počátku roku 1945 - o potopení obří německé lodě Wilhelm Gustloff.
   Loď byla tak velká, že v polském přístavu Gdyně pobrala více než 10 tisíc Němců, kteří nechtěli vítat Rudou armádu osvobozující Pobaltí od hitlerovců. Gustloff však k německým břehům nedorazil, uprostřed Baltu ho dostihla sovětská ponorka a důstojník jménem Marineský třemi přesnými torpédy poslal loď ke dnu.
   I německá kritika, která doposud Grassovi pro jeho levicové názory nefandila, najednou ocenila, že spisovatel údajně prokopl buben mlčení o Němcích jako o obětech války. Prý svým novým románem konečně postavil literární pomník německým mučedníkům.
   Vydání knihy Grass přesně načasoval. Němečtí sociální demokraté, k nimž se hlásí, totiž v předvolební kampani začali podporovat požadavky vysídlenců, mezi něž Grass, rodák z Gdaňska, patří. Soc. dem. partaj, aby získala i tyto voliče, mimo jiné podpořila výstavbu tzv. Centra vyhnanců v Berlíně. Nějakou trošku do předvolebního mlýna "své" strany chtěl přinést i Grass knihou o tragickém osudu lodi Gustloff a jejích pasažérů. Nakolik se mu to povedlo?
   Potopení Gustloffa označil za "největší katastrofu v dějinách námořní plavby". Co slovo, to chyba!
   Potopení lodi Gustloff nebylo katastrofou, protože tento pojem nejde použít pro událost, která se stala v důsledku válečné operace. Samozřejmě lze připustit revizi slova katastrofa, ale s podmínkou, že nový význam budeme vztahovat na všechny vojenské operace. V této optice je pak bombardování Drážďan nebo Hamburku spojeneckými letkami (mj. českými piloty na anglických křídlech) větší katastrofou než zemětřesení v Mexiku nebo Turecku. V čele žebříčku Grassem reformované statistiky "katastrof" se pak musí ocitnout se zemí srovnaná Varšava. Byla obětí historicky největší "katastrofy zastavěného území". Není potom také pochyb, že v poslední době nejvíce "autobusových katastrof" se odehrává v Izraeli.
   Grass se mýlí i v pojmu "mořská plavba". Ta se týká hospodářské přepravy zboží či osob po moři a nevztahuje se na vojenské námořnictvo.
   Ještě větším nedorozuměním je Grassovo základní názvosloví - bitevní křižník Gustloff považuje za "parník". Jen tak totiž spisovateli může vyjít, že potopení bylo válečným zločinem.
   Chyba lávky je v tom, že Gustloff v okamžiku, kdy byl jako ementál provrtán sovětskými torpédy, nebyl obchodní a už vůbec ne civilní lodí. Grass navzdory tomu dokonce píše, že šlo o "pasažérský parník". Gustloff přitom oficiálně patřil do válečné flotily Wehrmachtu. O tom, zda loď, která brázdí moře a oceány, je obchodním či civilním parníkem, nebo válečným plavidlem, nerozhoduje její vzhled, tonáž, ponor, počet kajut 1. a 2. třídy, ani to, zda na palubě jsou zbraně či nikoli. O tom rozhoduje stát, který jí zařadí nebo nezařadí do válečné flotily a vydá jí válečnou signaturu. Podle mezinárodního práva se pak loď stává válečným plavidlem se všemi zákonnými možnostmi i důsledky. Tyto podmínky Gustloff splnil, oficiálně byl zařazen do Kriegsmarine v roce 1939. Zprvu kotvil jako loď sanitární a když hitlerovské Německo dobylo Norsko, Hitler nařídil Gustloffa překvalifikovat na plovoucí kasárna pro výcvik torpédoborců.
   Vojenská plavidla mají ve válce právo se vzájemně potápět - i bez varování. Jedinou výjimku tvoří lazaretní lodě. Když ponorka v době války potká cokoli z válečného námořnictva, bez váhání udělá totéž, co profesionální voják v zákopech s nepřítelem - střílí do něj. Loď z kategorie válečných plavidel nezachrání žádný náklad, i kdyby vezla batalión kněží, jeptišky z pěti klášterů a děti z deseti sirotčinců. Právě proto válečná plavidla na palubu neberou civilní pasažéry.
   Gustloff nebyl ve 2. světové válce jediným zmobilizovaným pasažérským parníkem. Angličané jich do svého Královského námořnictva zařadili několik a díky německým torpédům přišli nejméně o deset. Tři takové lodě Němci poslali ke dnu podobným torpédem, jaké potopilo Gustloff. Německý důstojník Kretschmer udělal podle válečných historiků "husarský kousek", když za jediný den úspěšně torpédoval dvě anglické lodě. Na tu druhou Kretschmer zaútočil i přesto, že na palubu zrovna vytahala z rozbouřených vln posádku první potopené lodě.
   Jak upozornil polský týdeník NIE, Angličanům se později podařilo Kretschmera zajmout a po válce ho chtěli soudit. Přišli však zkrátka. Soud nemohl uznat potopení 50 lodí bez varování a utonutí více než 1000 civilistů a vojenských námořníků za válečný zločin. Jediné, z čeho se Kretschmer nakonec zpovídal, bylo, že v zajateckém táboře neudržel na uzdě nervy a zabil kolegu - německého (!) důstojníka...
   Ne dosti na tom. Kretschmer, Angličany prohlášený za "fanatického fašistu", byl v denacifikované Spolkové republice Německo povýšen do hodnosti admirála a byla mu svěřena jedna z nejvyšších velitelských funkcí v "mírotvorném" paktu NATO!
   Čím se fašista Kretschmer lišil od sovětského námořníka Marineského, který poslal ke dnu plně obsazený německý válečný křižník se jménem Wilhelm Gustloff?
   Aby na tuto otázku Günter Grass nemusel ve své nové knize odpovědět, torpéduje pojmy.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]