V Plzni samozřejmě existuje celá řada obchodů s knihami, ale pouze Šestákovo knihkupectví na Klatovské je možno doporučit i vyspělejší čtenářské klientele. Proto právě tady, v bohatě naplněném regále poezie, jsem mohl objevit objemnou (pětisetstránkovou!) knihu Ivana Schneedorfera, opatřenou stručným titulem BÁSNĚ. Vydalo ji pražské nakladatelství Torst a dlužno říci, že v překrásné, to jest důstojné a profesionální podobě, což se pochopitelně odráží v dnešní době i v její ceně, která činí astronomických 366 Kč. Mnohý skalní milovník veršů jí tedy nejspíš v obchodě jenom s povzdechnutím zalistuje, leda že by chtěl sobě či někomu blízkému učinit výjimečně pěkný dárek, při němž by tuto sumu oželel.
   Ivan Schneedorfer je totiž nevšedním básníkem, vymykajícím se doopravdy skoro všemu, co nám v tomto žánru naše kulturně poněkud pokleslá současnost prezentuje. Způsobeno je to bezpochyby především tím, že ač je česky píšícím autorem, v republice již dlouhá desetiletí nežije a svůj definitivní domicil si našel až na jižně od kanadského Vancouveru ležícím poloostrově Tsawwassen, omývaném Tichým oceánem. Než se však trvale usadil na vyčnívajícím cípu pevniny s indiánským názvem, značícím v překladu Země boha Slunce, procestoval po odchodu z Československa v roce 1968 téměř celý americký kontinent. A právě to jeho verše ponejvíc formuje: ačkoliv na vlastní kůži okusil dobré i zlé, »nevnucuje čtenáři žádný postoj, pouze se velkoryse dělí o svou osobní zkušenost a svůj životní pocit,« jak napsal již kdysi recenzent Lubomír Martínek k Schneedorferově prvotině Básně z poloostrova, kterou jsem vydal v mnichovském nakladatelství PmD. V básních pak tehdy objevil i podivuhodné citové propojení »kanadské rozlehlosti, neobydlenosti, izolace s evropskou kulturní posedlostí, kontinuitou, tradicí«, a unesen byl i autorovou schopností popsat velmi neobvykle též na pohled »obyčejné a všední věci«, což o něm platí ostatně do písmene podnes.
   V rozsáhlém vydání Schneedorferovy poezie, obsahujícím jeho publikovanou tvorbu z let 1987 až 2000 a dotovaném Českým literárním fondem, nalezneme celkem třináct kompletních sbírek, z toho pět vydaných již dříve v cizině klasickým knižním způsobem, zatímco ostatní byly jen strojopisným rozmnožováním pro přátele, tedy samizdatem.
   Kromě samotných básní příjemně zaujme v popřevratí u nás už bohužel nesamozřejmá solidní editorská příprava publikace, která potenciálním čtenářům nezatajuje tentokrát dokonce ani přínos mého nakladatelství PmD, jímž byl básník Schneedorfer pro veřejnost objeven. Zásluhu má zajisté hlavně redaktor Jan Šulc, jemuž stálo za to, zařadit do ediční poznámky i někdejší Martínkovu fundovanou recenzi Básní z poloostrova, ale svými zajímavými doslovy pozadu v žádném případě nezůstali ani Emil Juliš s Janem Štolbou, ovšem až na Petra Krále, který své příležitosti zase jednou zneužil k zostouzení mé dlouholeté vydavatelské práce. Připomínat hned vedle »radostného obdivu« Schneedorferových veršů také údajných »dost grafomanů« v mých tehdejších edičních počinech považuji za neférovost od člověka, který se prý také cítí být básníkem. Mohl-li Král u mne publikovat svou vůbec první knížku v češtině (Prázdno světa, 1986), a to výhradně na výslovnou přímluvu našeho společného přítele Ivana Diviše, neopravňuje ho to ještě si bláhově domýšlet, že právě tímto dílkem vybočil nějak z řady autorů, které s gustem ponižuje. Jemu i dalším podobným šťouralům doporučuji vyhodnotit jednou poctivě exilové nakladatelství, jehož autorům se po převratu dostalo největšího množství literárních a jiných, třeba i nejvyšší státních cen. Bylo jím totiž s velkým odstupem mnichovské Obrys/Kontur-PmD, v politicky tápajících Čechách kvůli kritickým stanoviskům vydavatele doposud záměrně většinou zatracované, opomíjené nebo zamlčované.



   IVAN SCHNEEDORFER

   Není mi známo, komu
   a čemu je básník dlužen.
   Ale vím, že je to půjčka,
   exaltace na oplátku,
   ta poskytnutá chvíle,
   několik slov, která platí
   jako ono starodávné mýtné
   za všechna světla na mostě...
   Nad černou řekou noci
   večerní žluť lamp
   se proměňuje ve zlato.

   (Danielu Strožovi)


   Dnes abychom přivábili
   k domu listonošku,
   na dveře jsme zavěsili
   věnec vánoční.
   Umělé věnce
   a jiné ozdoby
   vyrábí firma
   Harris and son.
   Umělé věnce,
   umělé stromečky?
   Dočkat se dopisu,
   je pravé umění!


   Na slepé koleji
   mám ještě vidiny.
   Počítám pražce
   jak živé vteřiny.
   Ozvěnou z lesa
   podvozky běží.
   Na hradla v Čechách
   v prosinci sněží.


   Už byly Vánoce?
   (V lednu je tulákům
   na cestách zima
   jeden z nich stočený
   v příkopě dřímá)


   Také zde máme
   bláznivou Viktorku
   Jezdí si na kole
   Nad čarou plotu vídáme často
   hlavu i s kloboučkem
   Nikoho nezdraví nikomu nevěří
   Viktorka bláznivá
   z poloostrova

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]