Prolog:
   Rozevřelo se nebe a z něj kanulo v jasné záři osvícené slovo panovníka, aby zalilo mysl všeho lidu. I podivil se lid, z jaké nadpozemské výše ono slovo k němu přichází, a pramálo mu rozuměl. Hleděl si tedy dále své činorodé práce a životních strastí.

   Posledním (zaplať pánbůh) novoročním projevem nás obšťastnil odcházející mocnář. Budiž pochválena jeho zdatnost zkušeného politika hovořit dvacet minut o ničem a elegantně si při tom ještě pošoupnout svatozář frajersky do týla.
   Nejvyšší státnický post opouští Václav Havel s čistým svědomím - zemi předává v dobrém stavu, po třinácti letech bohulibých reforem, které mají jen několik málo vpravdě kosmetických vad, zemi ukotvenou v mezinárodních strukturách včetně NATO, osvobozenou "technickou operací" od Slovenska, s nímž právě teď může navazovat ty nejužší vztahy v prozkoumáníhodném evropském i světovém terénu, kde Česká republika sehrává roli stabilní a mírotvorné demokracie. Já nic, já muzikant.
   Byl to Václav Havel, který byl sice ne jediným, rozhodně však jedním z hlavních viníků rozpadu Československa. Projekt společného česko-slovenského státu byl unikátní ve světovém měřítku. To, co Masaryk celý život usilovně budoval, se Havlovi za tři roky rozsypalo pod rukama. Rozdělení státu byl akt shora, referendum (jehož se pan prezident alibisticky nyní dovolává a pro něž ve chvíli nejtěžší nehnul ani prstem) se nikdy nemohlo konat, protože by prostě a jednoduše občané tuto taškařici zatrhli. Rozpad Československa totiž nebyl v jejich zájmu; v koho zájmu byl, to nechávám na úvaze laskavého čtenáře.
   A ke všemu po třinácti letech dodal: "...je dobře, že se to stalo."...
   Dovolávat se v těchto souvislostech T. G. Masaryka je cynismus.
   Jak nás politická elita chce přesvědčit o prospěšném a solidárním procesu sjednocování Evropy na základě jiných než ekonomických a vojenských profitů kohosi, když není schopna udržet při životě malinký, víceméně ze dvou národů složený útvar?
   Byl to Václav Havel, kdo měl lví podíl na zavlečení naší země do NATO (opět bez referenda), a za výkřiku Na Bělehrad! učinil z České republiky poprvé v její historii vojenského agresora. Jugoslávie nám vyjádřila podporu v těžkých obdobích let 1938 a 1968, my jsme jí za to poděkovali "humanitárními" bombami s uranovou polevou.
   Ve svém novoročním projevu prohlásil pan prezident doslova toto: "... úkolem Aliance (NATO) není sloužit především politikům, generálům a výrobcům zbraní, ale naopak chránit všechny občany a sloužit obecné bezpečnosti, míru a lidským svobodám." To je výsměch? Komu jinému než politikům, generálům a výrobcům zbraní NATO slouží? Nebo plánovaný útok na Irák, o jehož provedení není pochyb bez ohledu na výsledky šetření komisařů OSN, bude sloužit bezpečnosti, míru a lidským svobodám prostých iráckých občanů? Anebo irácký občan je méně než občan Evropy či USA, podobně jako voják US Army není trestně odpovědný za svoje činy ve válce (o mezinárodním tribunálu a válečných zločinech proti lidskosti včetně genocidy ani nemluvě)? Máme tu Nadlidi? Tak to už tu bylo, to známe.
   Byl a je to Václav Havel, na něhož padá značná část viny za současný stav republiky. Půl miliónu evidovaných nezaměstnaných, fenomén bezdomovectví, postupný krach národní ekonomiky a výprodej téměř všeho myslitelného zahraničnímu kapitálu s mimořádnými slevami. Znehodnocení lidské práce, katastrofální zacházení za strany zaměstnavatelů a směšné finanční ohodnocení zaměstnanců v dělnických profesích (zejména žen).
   Česká republika se také pyšní jedním světovým primátem v jiné důležité oblasti - v tisku. Dovede dnes někdo předvídat, jaké následky může mít fakt, že téměř veškerý tisk patří zahraničním majitelům, především dvěma německým firmám, které si kartelovou dohodou rozdělily novinový trh v naší zemi?
   Výsledkem posledních třinácti let je i naprosto fatální odcizení politiky občanům. Důkazem je účast při volbách, zvláště senátních. Občan byl zcela demokraticky zbaven jakéhokoliv vlivu na politická rozhodnutí a směřování země, nemůže do ničeho mluvit, případně je jeho hlas buď úspěšně umlčen, nebo ignorován nejvyšší možnou měrou.
   Byl to Václav Havel, kdo lhal lidem v době převratu v roce 1989 o vítězství lásky a pravdy, o konci protekcionismu a korupce, o vzkvétající tržní ekonomice a blahobytu bez strašidla nezaměstnanosti. O vítězství etiky, mravnosti a morálky. O zrušení Varšavské smlouvy a NATO, relikvií studené války. O spravedlnosti a právním státě. O tom, že lže, musel vědět - je to inteligentní, myslící muž.
   Když už si pan prezident potrpí na rozličné omluvy, možná že jednu takovou maličkou mohl utrousit směrem k lidu této země a jistě by mu bylo odpuštěno, neboť ten lid má dobré srdce...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]