Onehdá jsem sledoval nepřímý televizní duel Jana Rumla s Petrem Uhlem. Zatímco Petr Uhl se držel matičky země a realisticky pohlížel na současný stav věcí a akceptoval příznivé vyhlídky do budoucnosti miliardového státu, Jan Ruml se v ničem nevzdálil své třídní, bojovné a odhodlané genetické zásadovosti. Byl to vcelku úsměvný televizní pořad, v němž exceloval pouze jediný účastník. Přední bojovník za lidská práva v Bělorusku (pochodující odvážně proti Lukašenkovu režimu v čele protestního průvodu v Minsku) a v Číně (chystající se přes jeho nevoli na olympijské hry), zcela však ignorující děje vyvolané USA agresí v Iráku, Afghánistánu a předtím na území bývalé Jugoslávie. Někdejší ministr vnitra a senátor se "jaksi" zamýšlel nad naším vztahem k Čínské lidové republice, jak se oficiálně tato velká země jmenuje.
   Bouřil ve skleničce vody za lidská práva, vzpouzel se proti neúměrně dlouhé pracovní době v tamních závodech, kritizoval levnou pracovní sílu na čínském trhu práce, upozorňoval na problém hladu a chudoby, na nedodržování přijatých pravidel při výrobě nejrůznějších výrobků, zahlcujících současný trh zboží.
   Vyzýval nás všechny, abychom čínského obra už jednou a napořád srazili na kolena.
   Nikdy v posledních šestnácti letech jsem tohoto bojovníka za práva podmaněných v širém světě neslyšel, že by také povedl varovný hlas za hladovějící občany vlastní země, že by protestoval proti neustále neurvalejšímu zacházení s nájemnými českými zaměstnanci zahraničních korporací (nedodržování pracovní doby, pracovního režimu, porušování práv zaměstnaných žen), které pronikly do České republiky.
   Od člověka s minulostí téměř policejní, a nyní i od vystudovaného právníka novodobého rozměru bych to přece jenom mohl zcela po právu žádat!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]