Potkali se dva námořníci a jeden povídá: „Na opuštěném ostrově jsme objevili ptáka, který snášel krychlová vejce a mluvil...“
   „A co říkal?“
   „Auvajs...“
   Abyste si mohli být jisti výpovědní hodnotou, dodám: Pionýr a zlepšovatel z rodiny Fordů se nechal slyšet, že kdyby mu zbýval jediný dolar, vrazí ho do reklamy. Zbývající pochybnosti ze zatajených aktiv odstraní spolehlivě média. Soudě podle jejich stálé přítomnosti nebylo z rozvětveného příbuzenstva Fordů řečeno poslední slovo. Na reklamě je uhrančivé to, že se v ní každý najde, což představuje první stupeň všeobecné pohody. Já se i přes svůj věk hlásím k inovované značce Šalma puša a ještě donedávna jsem nenechala dopustit na jistý druh vložek s křidélky, neboť mi spolehlivě zachránily život při pádu z třetího patra. Lhali bychom tvrdíce, že před listopadem neexistovala reklama. Existovala; velkoryse zašalovaná do hesel Se Sovětským svazem na věčné časy a Sovětský svaz náš vzor umožnila učiteli matematiky pronést, že nejkulatější koule mají v Sovětském svazu, a mohl následně pokračovat v bádání kolem Ludolfova čísla. Vzpomněla jsem si na to, když nedávno v televizi tvrdili o jisté odrůdě, že jde o nejovocnější z ovoce. Neboť všechno už sice bylo řečeno, ale ne všemi.
   Zdeněk Matěj Kuděj, přítel Jaroslava Haška, prý ukončil Tarzanovo tažení světem tím, že připsal pokračování s názvem Tarzanova babička. A vídeňský psychiatr Václavik? Ten předkládá ve svém spisku Úvod do neštěstí trauma vědce, který býval pravidelně ve chvíli soustředění rušen manželkou. A tak když jeho úvahy ukončila nesmyslná otázka – Už to přišlo?, odpověděl bez prodlení – Přišlo! A kam že to zařadil? Mezi ostatní... Od té doby měl klid.
   To je ten paradox, to je ta magie umění neuměti, nebo chcete-li, vím, že nic nevím. Umožňuje vyspělým demokraciím samochválu nad volebním právem, kterého využívá stále menší počet lidí. Stejné je to s vydáváním tiskovin, které nikdo nečte. Každý druhý obyvatel USA pracuje v zástupné profesi, jinak píše knihu!
   Přitom stav proklamované pohody nemá dlouhého trvání, jak se o tom přesvědčil jeden prozaik, který postavil své dílo na přesvědčení, že práce je matkou pokroku. Když mu po listopadovém převratu napsali z renomovaného deníku, kde léta publikoval, že by od něho potřebovali něco ke kávičce pro chvíle pohody, došlo mu, že už práce nemusí být ani posledním zoufalým pokusem, jak přijít k penězům, a přihlásil se do rekvalifikačního kurzu na zpěváka popu.
   Jestli se někomu zdá, že už té srandy bylo dost, vážně... Jako každý rok, také letos zaskočila zima ty, co mají v popisu práce preventivní ošetření komunikací před námrazou. S jakým výsledkem se to podařilo, to se tentokrát snažil posoudit televizní štáb návštěvou jedné úrazové ambulance. Nebylo tam k hnutí, dokonce docházela sádra. Přesto postižení odpovídali vstřícně. Asi takhle: fraktura holenní kosti – úsměv, otřes mozku – úsměv, poraněný kotník – úsměv! Přesvědčivá pohoda na entou. Téměř v intencích hororového příběhu Iry Levina Stepfordské paničky. Muži ve jmenovaném regionu vyvíjejí prototyp ideální manželky. Vzpomínáte si? Servilita domácké služebnosti kontra okázalá vnějšková repre... Mutace, klony, roboti... Soumrak emocí.
   Nejvyšší čas začít se bát!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]