Velkou radost by měl, kdyby byl ještě naživu (zemřel v roce 1979) americký sociolog Talcott Parsons. Tvrdil mezi jiným, že sociální (a s nimi, jak jinak, i mocenské) rozdíly ve společnosti jsou dány zásluhami o její blahobyt a jeho tvrzení nebylo přijímáno všude s nadšením. Netušil, jak důsledně bude jeho teorie uplatněna v zemi, kde by to za jeho života nikdo nečekal. Rozhlas a tisk totiž rozšířily coby dar k Vánocům radostnou zprávu, že léky budou v novém roce dražší, a doprovodily ji vskutku vynalézavou radou, a sice kdo na ně prý nebude mít, bude se moci uchýlit k jiné léčbě. Neboli k lékům lacinějším a podle všech zásad jak farmaceutické, tak tržní logiky méně účinných. Zapomněly už jen dodat, že by se mohl také neléčit a k všeobecné úlevě umřít.
   Zato se dlouhého věku a žádných nemocí dostane těm, kteří se zasloužili o udivující blahobyt tohoto státu. Říká se jim různě, ale všichni vědí o koho jde, a všichni určitě souhlasíme s tím, aby tu byli co nejdéle a svým předčasným odchodem náš blahobyt neohrozili. Obětovali se, tak ať se tu mezi námi svým štěstím dlouho těší!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]