Už víc než měsíc si čtu POVĚRY OD VĚRY aneb Sáhni mi na knoflík (Adonai, Praha 2001) a pořád s tím nejsem hotov a hned tak ani nebudu: tak je ta 336-stránková knížka Věry Sýsové nabita a přímo přeplněna všelijak se křížícími, vzájemně se podpírajícími i popírajícími pověrami bezmála všeho druhu, sesbíranými ze všech končin světa, všech věků a ovšemže všech možných knih. A nemohu ten spis ve strašidelně černých lakovaných deskách odložit, protože se nejen vydatně poučuji, ale nad Pověrami z pralesa a okolí, nad Pověrami, které zápasí s vírou, a nad dvanácti jinými oddíly, do nichž je výklad rozčleněn, skvostně se i bavím: ač dílo čerpá z více než sta pramenů výslovně na konci uvedených v Použité literatuře a cituje, parafrázuje, bravurně exploatuje anebo aspoň připomíná mnohá další díla v tom seznamu neuvedená, např. Kainarovy Nové mýty, Babičku naší paní Boženy, Aloise Jiráska i Járu Cimrmana a Matěje Kopeckého, ale též rozmanité knížky lidového čtení, údajně praktické příručky, sbírky pověstí, pranostik, přísloví, symbolů, recepty kuchařské i lékárnické, rituální pravidla i základní knihy základních náboženství, není koženě poučně populárně vědecké, ale plné šťastného rozmaru.
Podání tu vychází z povahy věci, totiž pověr, o nichž se právem praví, že jsou nejdokonalejším šejkrem, v němž se k nepoznání zamíchala (dodejme: nejen) pohanská a křesťanská tradice, ale i kultura a subkultura, zkušenost a tužby, poživačnost zvaná hrubá s nejvyššími duchovními aspiracemi. Navíc je tento tezaurus pověr (na jejichž velice racionální jádro se tu a tam upozorňuje) až k neuvěření kondenzovaný, každičký autor s nejmírnějšími sklony k epické šíři by si z bohatství zde shromážděného snadno pořídil pět šest podobně tlustých svazků. A poutavost Pověr od Věry je umocněna hned trojí aktualizací: častým poukazem na to, že ta či ona prastará pověra má tuhý život a drží se až do našich kybernetických časů (kniha končí upozorněním, že gesto z římských arén přežívá podnes v napřímeném palci, jímž se přeje úspěch při závodech a na cesty); srovnáváním starých zvyků s dnešními praktikami (ve starém Mexiku se jednou za 52 let odkládaly a ničily staré věci - takže něco jako naše železná neděle); a konečně čistě frazeologickým zpřítomňováním: Vizážista by čerta viděl takto; mediálně nejslavnější archandělé; výrok známe z finále zápasu Kozina versus Laminger... Jen celkem výjimečně míra žoviálního odpatetizování asi poněkud přetekla, např. v názvu kapitoly I mrtví si dávají do nosu.
Pověry se dají třídit různě, tematicky, historicky, geograficky, co do geneze i svého účelu; je jen k užitku čtenáři, že se téměř všecky možné přístupy v Pověrách od Věry uplatňují a všelijak volně kombinují. Má to i rub: tak třeba pověry se vztahem ke Štědrému dni se najdou roztroušeny do řady kapitol (Kukátko do pozítří, Jitrničky ze zlatého prasátka, Musíme tam všichni i Dotyk nade vše) a naopak by možná čtenář uvítal kapitoly o pověrách herců, sportovců a dalších profesí, když už třeba střelbě, válce a lovcům je věnován celý oddíl šesti kapitol. Co však knize citelně a zbytečně chybí, je jmenný, hlavně však věcný rejstřík; ten by sice ovšem zabral nemálo stran, ale knihu by velmi zpřehlednil a podstatně by zvýšil její cenu. Upozorňuju na to, protože se dá předpokládat další vydání. Rejstřík by se ovšem mohl ušetřit, kdyby se kniha předělala na abecedně uspořádanou encyklopedii, k níž má už blízko. Jak ta by se prodávala!
Při té příležitosti by se mohla korigovat ojedinělá uřeknutí a leccos by se dalo doplnit. Tak v odstavci o chorobném strachu před číslem 13 se dočítáme, že v Itálii na přelomu století údajně v některých hotelích nečíslovali 13. patro, uváděli 12. a hned pak 14., ale pokud se tím přelomem míní (a podle minulého času se asi skutečně míní) doba před sto lety, není to asi v pořádku, protože kolikže budov s více než 12 patry tehdy vůbec bylo v Evropě? Zato sám ještě pamatuji české hotely, penziony a hotýlky, kde se třináctka vynechávala v číslování pokojů. A ještě jedna připomínka, zato málem zásadní: podle Pověr od Věry bylo rájem pověry století šestnácté a sedmnácté. Není však tím pravým rájem až konzumní reklamní dnešek, ve kterém pověry září z obrazovek i lesklých splendidních bulvárních tiskovin a všecky dohromady usilovně udržují při životě všeobjímající, generální pověru, která nutí to stále víc a víc a vše konzumovat, aby byl člověk stále in?
Nemohu nakonec neříci, že Věra Sýsová z titulního listu je zřejmě velice blízká příbuzná básníka Karla Sýse, mistra průhledných převleků: sdílí s ním jeho pověstnou systematičnost, nevšední umění pojmenovávání a výrazové zkratky, lapidárnosti, smysl pro bizarní - i shakespearovskou odvahu anektovat pro knihu všecko ber kde ber; navíc chodila stejně jako on do školy s několika Putimáky, podobně jako on zná Švejka zřejmě zpaměti a podezřele dobře se vyzná v Kostelci nad Orlicí. Karla Sýse dokonce cituje; zdalipak si vyžádala jeho svolení?
Autor: Milan Blahynka
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)