Kousek od Krakonošovy zahrádky je Kaňk, neveliká hůrka mezi Čistou a Kalnou. Když se jde na Kaňk z Kalné , tak skoro po rovině, ale z Čisté se musí hodně do kopce a lesem. A proto všichni, když jdou hrbatou cestou z Čisté do Kalné, nadávají:
"Čert aby to spral!"
A proto se tam čerti usadili. Sklář jde, nadává, a čerti už jsou v pohotovosti. A perou. Nejvíc pocestného. Tahaj, strkaj do něj:
"Nechoď do Kalný, pojď radši s námi, známe lepší cestu."
Mnozí se nechali na lepší cestu ukázat, už se nevrátili. Kousek od vrcholku Kaňku čert odkopne kámen.
"Podívej, tudy se jde."
Strčí pocestného do díry a ten spadne rovnou do pekla. Tam se ho chopí jiní čerti. A hned je v kotli.
Čertům se na Kaňku dařilo. Po vršku se procházelo na půl pekla. Když šel pocestný, tak se z čertů třebas dělaly pařezy, aby se lidi rychle nezastrašili, anebo kupy bukvic, anebo halouzí vprostřed cesty. Někdy se čerti přeměňovali na komprdy. Tu kadlec jde, nese přízi, sklář nese skleněné tyče, jdou z Čisté do Kalné a přemýšlejí, jak co koupí nebo jak co prodají, a najednou místo cesty samý pařez. Anebo hromada bukvic. Jsou to samí přeměnění čerti.
Jednou takhle šel Matěj švec. Nesl svůj potěh, kladívko a cvoky v ševcovský zástěře, ale i jiný potřebný nářadí, protože spěchal spravit rychtářovi z Kalný pérka. A jak tak jde, spadne do halouzí.
"Hrom do toho," povídá Matěj, "kde se to na cestě bere." Zvedá větve, odhazuje, každá jiná, a najednou, z takovýho vořešáku, který drží v levičce, se vymotává čert, celý černý, trochu dozelena. A už tluče kopytem a vyplazuje dlouhý jazyk.
"Pojď, já ti ukážu pěknou cestu do pekla, tady se švec stejně neuživí. Ale u nás v pekle, tam by ses poměl."
Matěj ví, že dnes bída klepe na dveře:
"Seš vošklivej, čerte, nelíbíš se mi, ale možná, že nelžeš, a že si u vás vydělám víc, než u rychtáře v Kalný."
Tak šli, čert poskakuje vpředu, a už jsou u kamenu. Čert odkop kámen a ukazuje Matějovi díru. Ale Matěj se nedá,
"Sám nepůjdu a nestrkej do mě."
Tak čert, že teda s ním půjde. Matěj ho chytl za ocas, a už letěli přímo do pekelného vedra, kdy byl samý velký kotel. Dušičky naříkaj a čerti se ženěj. Matěj si protřel oči, ale už je kolem kupa čerchmantů, tahají ho za ruce, za nohy a za zástěru a chtějí ho hodit do kotle. Kdepak na Matěje. Vytáhl potěh i kladívko a už je mydlí, hlava nehlava. Čerti ječej, rohy lítaj, kopyta duněj. A do toho vpadne Lucifer a hartusí: "Co to je za virvál!"
Ale Matěj, jak byl v ráži, chytne Lucifera za chlupatý ucho a cloumá i s ním.
"Matěji, Matěji, nech mě. Pust mi ucho! Splním ti každý přání," slibuje Lucifer.
Tak ho Matěj pustil. Ostatní čerti se zatím schovali za kotle nebo zalezli do kouta k polenům, aby ještě nějakou kladívkem nebo potěhem neslízli.
"Tak abyste věděli, chásko čertovská! Vode dneška se nebude na Kaňku strašit a lákat lidi do pekla. Pěkně mě vynesete ven a rovnou k rychtářovi do Kalný, abych mu moh spravit pérka. A za tu štrapáci a zpoždění, co jsem s váma měl, mi dáte eurodukát."
Lucifer ho sám donesl do Kalný na zádech a strčil mu do ševcovský zástěry zlatý euro. A čerti na Kaňku přestali strašit.
Až v poslední době čertům otrnulo. Osmělili se a začali lákat lidi do pekla, ale už transformovaného, jak si žádá doba a nový mrav. U stezky si postavili trafiky a bistra a prodávaj cigarety s mariánkou nebo jen Mariánky bez cigaret. A tak se čertům zas vede, jsou to čiperní šejdíři. Snad se časem najde nějaký dobrák švec a zas tu havěť z Kaňku vypráská. Teď se, děti, radši turistické stezce z Čisté do Kalné vyhněte!
Autor: Alois Tybrych
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)