Ani ruští výtvarní umělci to dnes nemají snadné. Diktát trhu je nutí, aby s ním drželi krok a svoje umění považovali za zboží, které je třeba co nejlépe prodat. Kdo to nedokáže, nemá právo na existenci. Svědčí o tom i dopis moskevských výtvarníků zaslaný ministrovi kultury Ruské federace M. J. Švydkému. Vybrali jsme z něj:
Obrací se na Vás skupina moskevských výtvarných umělců (asi 50 ateliérů) jako na vedoucího funkcionáře, který je nejblíže k lidem umění. Ocitli jsme se v podmínkách pobuřující zvůle a tlaku, kdy jsme v pravém smyslu slova vytlačováni z našich ateliérů, našich pracovišť, bez nichž budeme zbaveni možnosti pracovat, abychom mohli v této nelehké době žít.
Naše ateliéry jsou na Sretěnském bulváru č. 6/1, v tzv. Domě Rusko, který je architektonickou památkou začátku 20. století. Zde pracujeme od r. 1966, kdy s námi byla uzavřena smlouva. Zabíráme už třicet sedm let suterén a mansardu, postavenou místo staré půdy zcela za naše prostředky. Již to nám fakticky dává na ně právo. Prostory našich ateliérů byly odedávna v hospodářské správě Moskevského svazu výtvarníků (MSCh).
Všichni jsme členy Svazu výtvarníků SSSR (nyní MSCh) a byli jsme stálými účastníky všesvazových, republikových, moskevských a jiných výstav, včetně mnoha zahraničních. Jsou mezi námi národní i zasloužilí umělci Ruska a několik členů Akademie výtvarných umění.
To všechno však nezabránilo správě sdružení obyvatel uvedeného domu zorganizovat během posledních pěti let proti nám kampaň, až k ultimátu následujícího obsahu. Bylo nám sděleno, že tyto nebytové prostory koupil jakýsi pan Orbi Umalatovič Allautdinov (jak, kde, od koho?) a zřejmě se vším všudy, tj. spolu s námi. Nás o tom nikdo nikdy předtím neinformoval. Plánuje se prý rekonstrukce všech půdních prostor, předpokládá se nástavba nových, zřejmě za účelem obdržení velkých peněz. Nechápeme, jak může být architektonická památka rekonstruována. Po této rekonstrukci si budeme muset svoje ateliéry, které jsme si sami postavili, zakoupit po 700 dolarech za metr čtvereční. Ti z nás, kteří nebudou schopni to učinit, budou vyhozeni na ulici.
Můžeme se ocitnout zase tam, kde jsme před dávnou dobou začínali, bez pracoviště, bez existenčních prostředků, bez možnosti zabývat se tvorbou, jíž jsme věnovali celý svůj život. Kromě toho máme v ateliérech umělecká díla (obrazy, sochy), která jsme vytvořili za celý život, i neskladné věci (malířské stojany, podstavce, archivy). To všechno nejsme schopni někam přemístit.
Po několik posledních let nám úředníci centra hospodářských služeb MSCh nechtějí vydat dokumenty na naše ateliéry. Vzbuzuje to dojem, že za našimi zády existuje jakýsi komplot.
V posledních letech se vyjasňují vztahy mezi Svazem výtvarníků a sdružením obyvatel našeho domu, kteří se téměř úplně vyměnili - jsou tam především osoby, které přišly z Kavkazu a které diktují svoje zájmy. Všechna léta jsme platili za ateliéry ve Svazu výtvarníků a nyní kondominium vyžaduje, abychom platili přímo jemu. Kromě toho byla u vchodů do domu postavena stráž a vyhrožují nám, že když nebudeme souhlasit s podpisem zotročující smlouvy s kondominiem, znemožní nám přístup do našich ateliérů. Vytvoření kondominia však nebylo odsouhlaseno ani s MSCh, ani s námi.
Prosíme Vás, abyste nám pomohl ochránit před touto zvůlí naše ústavní práva a tvůrčí zájmy a zachovat dosavadní status našich ateliérů.
Nyní jde o obrození ruské kultury, o nutnosti pozvednutí našeho umění jako prostředku výchovy nových generací lidí, bez níž je budoucnost naší země katastrofální. Byznys nesmí dusit umění, spíše by mu měl pomáhat. Noví lidé, spojení s byznysem, se všemožně snaží uchvátit nebytové prostory, jimiž jsou i naše ateliéry.
Nedávno jsme se dozvěděli o připravovaných rozhodnutích v kultuře a umění, které navrhl prezident Ruska v Petrohradě, o zajištění svobody tvorby a poskytování komfortních podmínek pro tvůrčí práci. Cožpak to jsou pouhá slova a situace v umění a v celé kultuře, především vztah mocenských orgánů a společnosti k nim, se bude i nadále zhoršovat, dokud nás definitivně nezachvátí tzv. masová kultura, spotřební zboží a komerce, zatímco vážná, obětavá práce a tvůrčí hledání nebudou (a možná již nejsou) nikomu zapotřebí? Nesplnění pokynů prezidenta lze hodnotit jako sabotáž jeho politiky.
Společenství výtvarníků v domě Rusko - to je svého druhu moskevský Montmartre, kde bylo vytvořeno nemálo krásných uměleckých děl. Nedejte tomu zahynout!
Z pověření kolektivu výtvarníků:
A. I. Borisov, zasloužilý umělec; V. I. Dudnik, národní umělec Ruska, řádný člen Akademie výtvarných umění Ruska; T. Obuchovová, národní umělkyně; profesor V. G. Chomjakov; N. V. Ščeglov, zasloužilý umělec, člen Moskevského městského výboru grafiků a další.
Z týdeníku Literaturnaja gazeta přeložila STANISLAVA SAVICKÁ
Autor: Stanislava Savická
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)