»Ten čas prchá, jak splašená mrcha,« říkával strýc Vendelín, když už na ty ženský jaksi nestačil. Marča, jeho sestra, o něm prohlásila, že je starý kurevník a dělá rodině ostudu. Žena strejce byla zvláštní člověk. Moc toho neřekla, natož namluvila. O společnost rodinnou či cizí moc nestála. Když se občas rozparádila, tak praskaly na baráku tašky.
   Strejc si s těma babama nedal pokoj. Celá naše rodina se divila, proč ty ženský na něj tak letěj. On to prostě s nima uměl. Žádný krasavec sice nebyl, ale uměl je ukecat. Rád povídal o životě, jak to chodí a přitom si plácnul - jak říkala teta Marča - na panímandu. Stál u dveří autobusu, prodával a štípal jízdenky. »Kampak to bude mladá paní? Jó jako posledně?« nepřetržitě mlel pantem. »Tak do fachy, do fachy« a džentlmensky jí za prodlouženou část zad pomáhal do útrob autobusu. Většinou tuto pozornost braly ženský s humorem. Našly se ale i takové švihandy, že ji strejcovi švihly, až se nestačil divit.
   Já jsem strýci Vendelínovi tuto bohulibou činnost nezáviděl. Záviděl jsem ale to, že jezdil s autobusy, řídil, vozil lidi, podíval se do světa, i když nejdál na hranice okresu, sem tam i dál. Nejčastější trasou byla městečka v okolí města okresního, řečeného branou do Českého ráje.
   Na počátku protektorátu nám přivezl pytlík odřezků oplatek z výrobny Antonína Jíny. Po čase, když jsem mu vylíčil, jak nám s bráchou chutnaly, povídá: »Jeď někdy se mnou«. Rodiče nic nenamítali, tak jsem jel.
   Ve stanici na náměstí nechal strýc cestující vystoupit. Potom kousek popojel, zavřel autobus a šli jsme do nedalekého krámu s cukrovinkami A. Jíny. Představil mne fešné prodavačce. Ta mi dala pytlík odřezků a sklenici malinovky. Strejc mě posadil před krám na schod a prohodil: »Seď tu, nikam nechoď, hlídej autobus. Za hodinu jedeme zpátky«. Vrátil se do krámu, jednou rukou vyvěsil ceduli »Přijdu hned«, druhou zamkl. Za celou dobu přišla jedna mrňavá holka. Zklamaně to vzdala. Strýc - podle výrazu ve tváři - to nevzdal.
   Po mnoha letech, kdy mu vlasy probělaly a prořídly, cesta na této trase ho stála málem život. Na nejvyšším bodě cesty byla autobusová zastávka. Pršelo, hřmělo. Strejc zavíral zvenčí za cestujícími dveře autobusu, když ho zasáhl blesk. Skácel se v bezvědomí. Cestující se po nějaké době divili, že řidič nenastupuje. Našli ho a po zásahu zdravotní sestry, která jela do práce, ho přivedli k vědomí. Strýc frajer a furiant zasedl za volant a bez zastávky je dovezl do města a zastavil až v garážích podniku. Padl na volant a opět do bezvědomí. Kurýroval se v nemocnici skoro celý rok. Měl z toho nakonec srandu. Tvrdil, že energie, co do něho vjela, měla největší účinek na potenci. Skoro jsme mu později uvěřili. Měl už víc než sedm křížků na krku a pořád honil ženský. A to byl v penzi a sem tam dělal brigádu.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)