Význačná postava českého kulturního života devatenáctého století, Josef K. Tyl, se narodil před dvěma sty pěti lety (4. 2. 1808). Na to, aby se dostalo jeho jméno na fasádu Národního muzea, byl v té době ještě asi příliš mlád. Rozhodně by tam však patřil. Již od základní školy bylo a je (?) nám toto jméno připomínáno. Jeho život byl plný nepříjemností (existenční zajištění). Již od mládí se zajímal o divadlo (herec, autor, ředitel), byl žurnalistou a čelným pořadatelem národního úsilí v poněmčelém pražském prostředí. Byl také autorem vůbec prvního českého románu Poslední Čech. Těžiště jeho tvory autorské i překladatelské je však především v oblasti dramatické. Dnes se jeho hry asi příliš neprovozují. Dává se přednost tvorbě cizí, kde se hledá všelijaký lék proti společenským nemocem. Národní moralizování není v módě. V milosti zůstává snad jen veselohra Strakonický dudák (retrospektiva filmu).

   Dne 6. února 1923 zemřel český lyrický básník Adolf Heyduk, je tomu tedy již 90 let.
   Byl členem družiny Máj, jejíž členové byli zklamáni rozdílem mezi skutečností a touhou po národně i politicky svobodném životě. Přestože byl vzdělán technicky, tíhnul k literární tvorbě. Jeho sbírka Cimbál a husle přešla do školních osnov. Další jeho známější sbírky nesou názvy Zaváté listy, Hořec a srdečník. Jeho básně vycházely v různých výborech, kde jsou uváděny básně, které se v dané době líbily. Např. Hory (obdiv k přírodě), Vždycky jsem myslel, Kolmo je nebe (nářek nad smrtí jeho dcer). Odborná kritika hodnotila jeho dílo jako příliš zahleděné do sebe a vyumělkované.

   Od narození Václava Matěje Krameria letos uplynulo již 260 let (9. 2. 1753). A letos také, 22. března, uplyne 205 let od jeho úmrtí - dožil se tedy pouhých 55 let. Novinář,
   nakladatel a vydavatel listu Krameriusovy c.k. vlastenecké noviny. Přestože se nevydávají žádná jeho dílka, jeho význam pro vydávání a šíření českých knih, byl ohromný.
   Byl stoupencem josefínských reforem, odstraňujících feudální přežitky a církevní výsady a nevolnictví. Jeho jméno nemělo být opomenuto při rozhodování, která jména patří na fasádu Národního muzea!

   Před 135 lety se narodil Zdeněk Nejedlý (10. 2. 1878), budoucí PhDr. Zabýval se rozsáhlou vědeckou, pedagogickou a politickou činností. Záběr jeho působení byl široký a obsáhlý, těžko lze najít jiného Čecha, který by jej překonal. Napsal 3800 vědeckých děl z celé oblasti kultury. Jen vyjmenovat jeho práce by si vyžádalo mnoho místa. Nejčastěji se uvádí, jako jeho stěžejní díla, monografie Bedřich Smetana a T. G. Masaryk. Napsal také dvousvazkové Dějiny národa českého. Je jistě velká škoda, že nedokončil Všeobecné dějiny hudby. Do komunistické strany se propracovával od r. 1920. Ve školství prosadil princip jednotné školy. Zemřel v 84 letech.

   Český spisovatel Karel Klostermann se narodil 15. 2. 1848, tedy před 165 lety. Jeho dílo se zabývá těžkým životem venkovanů, jejich bojem s tvrdou přírodou, v období nástupu kapitalistického hospodářství vedoucího k hromadnému zbídačování, jež dohání lidi až k vystěhovalectví. Zpravidla se hodnotí především jeho popis divoké šumavské přírody, které věnoval většinu svých prací: V ráji šumavském, Ze světa lesních samot, ale i jiných oblastí (Mlhy na Blatech). Patří mezi autory, o nichž se již moc nehovoří, neboť jeho dílo již nemá v současné době ono pozadí jako za jeho života.

   Vynikající básník Jaroslav Vrchlický se narodil jako Emil Frída před 160 (7. 2. 1853). Představitel autorů kolem časopisu Lumír, také dramatik a překladatel z mnoha jazyků. Byl básníkem snad více než člověkem. Nemělo by být člověka, zajímajícího se o kulturu, který by si nezamiloval jeho verše. V této oblasti byl prostě Velikán Velikánovič. Při tak významném výročí se snad najde někdo, kdo dokáže na daleko větší ploše připomenout jeho monumentální dílo. Nikomu to nezávidím, protože i jen něco málo vynechat je obtížné! A přestože v životě zažíval velké úspěchy, je známé jeho: Za trochu lásky šel bych světa kraj!

   Další český básník, Petr Bezruč, zemřel 17. 2. 1958, ve věku 91 let. Tedy již 55 let není mezi živými. Jeho básně burcující proti národnostnímu a socialnímu útlaku byly ve své době plně
   potřebné. Dnes sice sociální útlak některých občanů trvá, ale je již dost prostředků, jak proti tomu bojovat. Jeho básně však mohou posloužit jako inspirace pro současné tvůrce, jako ukázka, jak může být kapitalismus zrůdný.

   Jan Blahoslav se narodil 20. 2. 1523 – před 490 lety. Byl rozsáhle vzdělán doma i v cizině, díky podpoře Jednoty bratrské. Jeho asi nejznámější dílo, Filipika proti misomusům, otevřela cestu Jednotě bratrské k působení na celonárodní kulturní dění (do té doby výhradně v moci katolické církve). Dílo Musica je první českou prací o hudební teorii. Jeho význam spočívá v této tehdy pokrokové činnosti, která mu, vč. jeho péče o český jazyk, pomohla k zveřejnění jeho jména na fasádě Národního muzea.

   Julius Fučík se narodil 23. 2. 1903. Po studiích se věnoval novinářské práci (reportér, politik). Jeho život, činnost, a smrt stále probouzí odpor antikomunistů, kteří neustále zpochybňují význam jeho odporu proti nacismu. O jeho životě již toho bylo napsáno mnoho. Proto je účelné připomenout jen jeho dvě reportáže: V zemi, kde zítra znamená včera a Reportáž psaná na oprátce. Byl by jistě zklamán, jak jeho ideály (a milionů dalších) byly, zatím, zmařeny.

   Další vynikající český básník Svatopluk Čech zemřel 23. 2. 1908, před sto pěti lety. V únoru se také narodil, a to 21. 2. 1846. Také on se dostal do učebnic a potrápil tak mnohé studenty při popisu jeho díla, které je prodchnuto velkým vlastenectvím. Již od studentských let přispíval do různých časopisů, psal i prózu. Představitel literátů seskupených kolem časopisu Ruch. Rozsah jeho díla také staví každého, kdo se snaží je postihnout, do neuvěřitelného dilematu! Co uvést? Nejlépe je se k jeho dílům vracet. Zatím snad nikoho nenapadlo jeho dílo poslat do zapomnění (toho oficiálního)! Tedy snad ta nejznámější: Ve stínu lípy, Lešetínský kovář, Písně otroka, z prózy Příhody pan Broučka a Jestřáb kontra Hrdlička.

   Konstantin Biebl se narodil 26. 2. 1898 před 115 lety. Již od mládí se, po osobních zážitcích z války, začal projevovat jako básník. Později studoval také na filosofické fakultě a angažoval se v literární činnosti. Vždy se uvádí jeho přátelství s J. Fučíkem. Byl současníkem spolku Devětsil, autorem proletářské poesie (Zlom), také podlehl poetismu (S lodí, jež dováží čaj a kávu). Sledovat proměny v tvorbě tohoto básníka nechme odborníkům. Zde je potřebné ještě připomenout jeho dílo za okupace a po druhé světové válce (Bez obav). Také se připomíná jeho vliv na básníky následující generace. Jeho dílo se v současné době nijak oficiálně moc nepřipomíná, jako ostatně všech autorů sociálního cítění.

   Spisovatel Josef Holeček se narodil 27. 2. 1853, letos je to již 160 let. Autor se zapsal do podvědomí všech absolventů třeba jen základních škol svou kronikou ze života na vesnici 19. století Naši (10 knih). Pracoval také jako novinář, hodně na tu dobu, cestoval, překládal z folkloru finského (!), jihoslovanského. Za svá stanoviska slovanské vzájemnosti, odporu proti kapitalismu, si zaslouží trvalou vzpomínku.

   Spisovatel Karel Schulz zemřel 27. 2. 1943, dožil se pouze čtyřiceti čtyř let. Jeho nejvýznačnějším dílem je životopisný román Kámen a bolest (M. Buonarotti), pouze první díl zamýšlené trilogie. Pracoval však také jako divadelní kritik, novinář, vedoucí redaktor (Národní listy). Po své konverzi se věnoval katolické publicistice. V 70. letech 20. st. nebyl, odbornou kritikou příliš kladně hodnocen (počáteční příklon ke komunismu, později poetismu, a nakonec patetický styl).

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]