Dnes, v tomto měsíci a roce by se Vladimír Klevis dožil 70 let (5. 2. 1933 - 31. 5. 1998)

   Když mu v roce 1961 vyšla tahle prvotina, bylo mu 28 let. Mně 29. Stál jsem zrovna před telefonní budkou, v níž se vybavovaly dvě slečny. Přesunul bych se k budce jiné, ale buď se mi ty holky líbily, anebo mi nedala zvědavost. Zaslechl jsem, jak jedna z dívek do telefonu říká: »Hele, Jano, čtu toho Klevise, cos mi ho pučila, a je to fakt bezvadný. Už jsem skoro na konci, zítra ti to mužu přinýst. Ale ty, Jano, mužu to pučit ještě tadyhle Hance?«
   V tu ránu jsem pochopil, že na českém literárním dvorci se z čista jasna objevil nový hráč s vynikajícím podáním.
   Vladimír od té doby napsal ještě dvacet dalších knížek. Za některé dostal i ceny (například za Jakuba a Ingrid cenu Albatrosu 1980), některé byly přeloženy i do cizích jazyků (prvotina, pokud si vzpomínám, vyšla i na Ukrajině, zemi jeho otců), psal pro rozhlas i film. Ale hlavně se živil po časopisech, zejména těch pro mladé lidi. Těm ovšem rozuměl jako málokdo. Proto ho mladí lidé čtou znovu a znovu. Jeho knížky v letech 1961-1989 vyšly v celkovém nákladu půl miliónu výtisků a žádná se neprodávala v levných knihách. Vladimír patřil k tomu málu českých autorů, kteří měli početné čtenářské zázemí. Nepsal literaturu pro fajnšmekry, machry a snoby.
   Z těchto důvodů dnes prozaik vladimír Klevis v české literatuře jakoby neexistuje. Nikdo o něm nepíše, nikdo nevydává jeho bezvadné knížky. Komusi se čímsi znelíbil, a tak v době, která morálkou, humanismem a tolerancí doslova přetéká, Klevis být nesmí. Musí to navíc vypadat tak, jako by KLEVIS nikdy nebyl.
   Ačkoliv je: zbyly po něm knížky, v nichž stále rozmlouvá s mládím. A mladí lidé mu i dnes, v tomto měsíci a roce, rozumějí.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]