JIŘÍ STANO, spisovatel a publicista
Máte v šuplíku svého pracovního stolu nějaké rukopisy, které se vám nedaří vydat?
Předně rukopis cestopisu Start: Praha-Ruzyně. Několik málo týdnů po listopadovém převratu mi byl promptně vrácen nakladatelstvím Panorama, kde mi předtím vyšly už cestopisy dva. Zamítnutí bylo perfektně pogromisticky zdůvodněno tím, že mě už vydávali, a teď je řada na těch, kteří nemohli vydávat. Po čase toto vynikající, myšleno doopravdy, nakladatelství zmizelo ze světa bez ohledu na servilnost, s níž vyšlo vstříc nové době a novým autorům. Za druhé mám v šuplíku rukopis dětských veršů, odpočívajících čtvrtý rok, šmahem zamítnutých Albatrosem, jakmile zjistili, kdo je autor.
Jaké zkušenosti máte s nakladateli? Můžete vylíčit své potíže, či naopak dobré zážitky?
Zkušenosti ty nejhorší. Můj poslední román Křížová cesta tří františkánů během tří let (1997, 98, 99) procestoval více než deset nakladatelství (mezi nimi Svobodu, ETC, Optys, Šulc), která si rukopis nechala v držení až půl roku, aby ho nakonec zamítla s odůvodněním, že nemají peníze, což mohli říci hned, když jsem jim rukopis svěřoval. Jinde sdělili rovnou, abych přinesl sto i více tisíc, a pak to risknou. Byla i taková nakladatelství, která, když uslyšela jméno autora, zdvořile rukopis i s autorem vypoklonkovala (Knižní klub atd.).
Knižní trh je velmi dobře zásoben všemožnými tituly různých žánrů. Česká literatura však, až na několik spisovatelů, má mezi nimi velice slabé zastoupení, dokonce chybí řada mnoha skvělých českých autorů. V čem vidíte příčinu faktu, že čeští nakladatelé nevydávají české autory?
K dobrým zážitkům patří styk - před lety - se Strožovou PmD, nakladatelstvím Futura, ale především Orego, kde mi vyšlo pět knih. Jistě za »spolupráce« autora, která však byla úměrná, až minimální, neboť Milan Havlíček vložil do vydání bezplatně spoustu své práce. V Oregu, po pěti letech od dokončení rukopisu, Tři františkáni konečně vyšli.
Kromě knihkupectví Futura v ulici Politických vězňů žádné jiné knihkupectví ze sedmi knih, které mi vyšly v posledních sedmi letech, ani jedinou do prodeje nepřijalo. Kromě Haló novin a Naší pravdy neobjevila se nikde žádná recenze či alespoň anonce, že kniha vyšla. Včetně »kulturních« rubrik televizí a rozhlasu. Čeští nakladatelé vydávají české autory, avšak ve směšné a urážející míře (mám na mysli klasiky), a pak ve větší míře ty košer, kteří mají v kapse legitimaci oficiální Obce spisovatelů. Členové Unie nemají šanci, i kdyby si ministr kultury desetkrát denně vyměňoval šály kolem krku, zřejmě hlavní atributy své funkce. Příčina, proč nakladatelé nevydávají české autory, spočívá v tom, že jim nejde o literaturu, že nejsou nakladateli, ale podnikatelé a trhovci, jimž jde jen a jen o zisk. Bez ohledu na to, jaké morální a estetické škody, spíš zločiny, páchají na českém člověku.
Měli byste nějaké náměty, jak podpořit vydávání české literatury, klasické i současné?
V podmínkách, jež sametoví vítězové vytvořili a českou literaturu a vůbec kulturu dehonestovali, proměnili ji ve zboží a předmět kšeftu, je každý námět utopií.
Autor: Jiří Stano
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)