1. Proč skončil socialismus?
Socialismus byl teprve na začátku nebo v půli své cesty, ale možná skončil i pro zdánlivé maličkosti, pro to, že se moje teta Helenka v kuchyni bila pravou rukou do levého ramene: „Ale nejdřív musíš mít tady hvězdu“, možná i proto, že ji děda okřikoval: „Nech už té politiky – a vůbec, co my víme, co se děje v Bílém domě“, možná i proto, že tatínek, který o dvacet let později v dobré víře, že budeme mít socialismus a ještě se šlehačkou všech těch věcí tam na Západě, tiskl na Letné ke svému boku termosku s kávou a já ho viděla plakat: „Takhle se hroutí režimy“, ale brzy mu káva vystydla. Možná skončil i proto, že jsme nevěřili, když nám v kempu jugoslávského Slana svěřovali emigranti Chmelkovi: „To u nás doktora i léky platíme“, aby pak tesknili u českých písniček a pak nás pozvali dovnitř karavanu na zjevení videa a Kunderův film, možná skončil z „vyšší moci“. Socialismus ale skončil jen navenek. Všimněte si – uvnitř lidí žije. Napojili ho na umělé dýchání, sami ho zahřívají myšlenkami a touhou – co jiného jsou demonstrace studentů proti školnému, nezvyšování nájmů, vykořisťování, násilí – po celém světě?
2. Myslíte, že kapitalismus se už přežil?
Kapitalismus je chobotnice – má na světě hodně příznivců a tak má zatím z čeho žít. Ale také má dost odpůrců – třeba paní Garinovou, oběžnici Nuslí a Bělehradské ulice, která nabízí Obrys-Kmen, občas s taškou novin zabrousí i mnohem dál, a poznáte ji podle brýlí slepených leukoplastí. Nebo podle toho, že vám řekne: „Mně se ty básničky líbí.“ A taky nejsou všichni podnikatelé stejní. Táta se jednou vrátil z cukrárny a citoval prodavače – začínajícího podnikatele, který nevyšrouboval ceny: „Přece nebudu vydělávat na dětech…“
3. Jak by měl vypadat nový společenský řád?
Musí to být stavba na duchovních základech – s čistými okny, rovným schodištěm, s dveřmi, které se přestanou zamykat, zahradou pro všechny, se společností lidí a ne obleků. Stavba v ulici „To mi stačí“. Máme na ni?
4. Co je nutné, abychom jako stát byli suverénní a zachovali si národního ducha?
Tuhle jsem byla bruslit a zaslechla dotaz maminky určený chlapci: „A vykomunikoval sis to s tátou?“ Musíme očistit jazyk, očistit a nakrémovat – jako boty. Kdo se tu narodil a umí vychutnat slovo lípa, slovo, které nezanikne v záplavě všech těch vetřelců do jazyka, kdo může – třeba i tak jako loni v létě Jan Jelínek zajet vlakem do Nové Vsi u Benešova a ukazovat kamarádům rodnou chalupu, ten může jednou stát u zrodu Nového národního ducha. Zatím spíš slýcháme: „Jsme překladiště zboží, národ zlodějů.“ A také: „Stydím se, že jsem Čech.“
5. Dělá náš stát kulturní politiku?
Jsem pro chráněnou rezervaci pro děti a starce. My, kteří se staráme, si uvědomíme – je dar být chvíli opičkami na stromech, do jejichž větví se s nadějemi dívají. A všichni si potom můžeme napustit vanu – bez otázek, kolik že stojí vana plná vody, a že sprchování je oproti vaně za dvanáct korun, jak mi řekli v Centru energetického poradenství. Až poté začíná kultura.
EVA FRANTINOVÁ, básnířka (1956)
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)