Je sobotní večer. Jasná zimní obloha, hned za širokými okny hotelového baru se zvedají bílé alpské svahy osvětlené měsícem v úplňku a také reflektory sněžných roleb. V baru se sešlo několik mužů a žen. Dnes ale nejsou tak veselí, jako byli den předtím. A to i přesto, že si odpoledne opravdu dobře zalyžovali, pak si zaplavali ve vyhřátém bazénu, pobyli v několika saunách a dali si gurmánskou večeři.
   Mohli to být manažeři české pobočky některé ze zahraničních firem, které sem vyvezli jejich globální nadřízení, aby tak vzdali hold zaměstnanecké loajalitě a píli v malé pražské či brněnské buňce koncernu, mohli to být vybraní lékaři, pro které zde připravila příjemný kongres farmaceutická společnost, mohl to být kdokoliv, jenž díky svému postavení zvyšuje zisky tomu či onomu, nebo nejlépe oběma. Je samozřejmostí, že v takovýchto případech hradí hostitel pozvaným úplně všechny náklady včetně útrat za zábavu. Hostitel by mohl urazit, kdyby někdo jeho štědrost odmítl.
   Byl by to příjemný večer, nebýt toho Miloše.
   „Tak co si dáte?“ zeptala se mužů a žen pětatřicetiletá zástupkyně globální firmy, aby pak objednávala piva, Krvavé Mary, mojita, Sex na pláži a bůhvíco ještě. „Napište to všechno na číslo mého pokoje,“ poprosila číšnici. „Musíme zapít prohru. Ach jo, ten Miloš. Lidi jsou tak blbí. Moraváci nám zvolili Miloše za prezidenta,“ obrátila se pak k ostatním a vydechla tak smutně, že i ňadra v jejím hlubokém výstřihu při tom výdechu zplihla.
   „Ne Moraváci, já jsem taky Moravák. Zvolili ho Ostraváci. Blbí jsou Ostraváci,“ dodal kdosi.
   Všichni vážně pokývali hlavou.
   Padesátník s prořídlými vlasy a ve sportovní mikině si zapálil cigaretu a labužnicky zaklonil hlavu: „Vychutnám si tuhle Marlborku, než budu muset kouřit zase jenom Sparty nebo dokonce bétéčka.“
   „Já kouřil Petry,“ dal se s ním do řeči jeho ležérně elegantní vrstevník v sáčku. „Dáš mi jedno cigáro?“ obrátil se na sportovní mikinu a mlaskl.
   „Kdybych dřív neměl známou trafikantku, neměl bych ani ty Sparty.“
   „Soudruzi, zase si budeme všichni rovni,“ plácl elegán.
   „Můj pětiletý syn Tobiáš má víc rozumu než ti Ostraváci. Představte si, volala jsem mu před chvílí, jak se mu daří a jestli poslouchá tetu, teda chůvu, a on mi řekl, že toho Miloše střelí paralyzérem a stejně tak všechny, kteří ho volili a nevolili pana knížete. No, není to chytrý kluk?“ zjihla pětatřicátnice, sponzorka a organizátorka zájezdu a její ňadra v tu ránu opět pookřála. „Kde on na to přišel. My doma přece žádný paralyzér nemáme,“ tetelila se nad bohatou slovní zásobou synka, známkou jeho intelektu, kterým už v útlém věku převyšuje většinu Ostraváků.
   „Příště sem s náma pojede nějakej estébák,“ špitla další z žen ucucávající Sex na pláži. Měla tvář bílou jako sjezdovka. Tu výsledek voleb vzal asi ze všech nejvíc.
   „Za rok budeme sedět doma a nikdo nás sem nepustí. Leda tak do Ruska… Co by ti lidi ještě chtěli? Mají všecko! Teda kdyby se trošku snažili, tak mají všecko…“
   „Do Ruska?“ probral se z dřímoty obtloustlý piják piva v roláku. „V Rusku je to příšerné. Když jsem kdysi letěl do Samarkandu, tak ti místní lidi vezli v letadle i kozu.“
   „Fuj,“ otřásla se bílá sjezdovka. „Do Ruska ne!“ Ale tváře jí v tu chvíli zrůžověly.
   „Budeme se zase učit dějiny dělnickýho hnutí,“ pronesl tlouštík. „Kolik roků jsme na vejšce měli marxismus-leninismus? Tři nebo čtyři?“
   „Za chvíli si ho budeš opakovat, to si piš,“ uchechtla se sportovní mikina.
   A elegantní sáčko dodalo: „Příště budeme pít magický voka nebo rudý kladiva. Malej Tobiáš se naučí slib jisker. A místo lyžování budeme nacvičovat spartakiádu nebo mít branný cvičení.“
   „Ach, ten Miloš,“ poskočila na židli hostitelka.
   „Miloš, nebo Milouš? To nemůže být Miloš, to musí být Milouš!“ vyhrkl elegán.
   Všichni se zasnili. Mysleli na svého pankáče Karla a hlavou se jim honily nápady, jak ho za pět let vynést až na Pražský hrad. Budou muset rozjet ještě větší kampaň? Ale vždyť už za tuto by jim náležela prestižní cena za agitaci. Ne, teď na to přišli. Jsou jen dvě možnosti: buď paní hostitelka přiveze do Alp postupně všechny Ostraváky, nebo ty Milošovy voliče zneškodní její synek paralyzérem. Ta druhá varianta by asi byla levnější.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]