Milovníci příběhů spisovatele Bohumila Hrabala mysliveckou přetahovanou o kuchyňskou úpravu konečně vyhaslého kance znají. Nakonec dohadování při jeho konzumaci v Hájence v Kersku vyvrcholilo pravou českou rvačkou. Již dávno před tím se však zrodil naprosto jiný myslivecký příměr o chování postřeleného kance přenesený na člověka: „Řve jako postřelená svině v kukuřici!” Divoká prasata nejenže jsou přemnožená, ale docela ráda si pochutnávají právě na kukuřici. Myslivci o tom dobře vědí, a tak na kance někde na okraji pole na posedu vyčkávají.
   Myslivecké sezona se s ohledem na vývoj zvěře různě proměňuje. Podobný řev postřelené svině v souvislosti s pohledem na dno státní pokladnice vydávají už nějakou dobu také někteří naši vladaři, z nichž čas od času někdo po odklonu peněz také rezignuje. Než se tak stane, ještě se po nějakou dobu kličkuje naprosto stejně jako nepřesně na komoru zasažené divoké prase vydávající předsmrtný řev.
   Ale zpět k rezignacím. Nějak moc nápadně totiž připomínají podávání výpovědí ze zaměstnání. Po výpovědi ale žádný zaměstnanec nedostane ani floka, natož zlatý padák. Takže po rezignaci by mělo následovat cosi naprosto shodného s výpovědí ze zaměstnání – ani kačka navíc, natož plat za několik již neodpracovaných měsíců. Zaměstnavatel, který má důvod k propuštění své ovečky, těžko se s ní už dohaduje o několika platech navíc.
   Kančí se šípkovou omáčkou a s jistým počtem knedlíků mě vždy přitahuje do pábitelské atmosféry, která pak jakoby zmenšovala nepříjemné pocity z pronášených vět některých našich vladařů, například z úst ministra školství. V jeho úřadě i přes odchod jednoho jeho ouřady, co to má moc dobré na Hradě kvůli svému sociálnímu socialismu, i nadále jako ministrův poradce pobíral nějaký peníz. Možná by ale mohl ministr přes školy a napravovatel chyb Jana Amose Komenského zapůsobit na mládež také tím, kdyby se občas oholil.
   K uším občanů nějak častěji doléhají zvuky potrefených. Kravál a rámus nebývá však dobrým přítelem. Ano, prachů ve státní kase ubylo. Řev nepřekryje nevědomost těch, co je nesmyslně utratili či přešoupli do vlastního trezoru.
   Apropó, mohl v mé zemi vůbec kdy někdo za něco? Snad jen malíř pokojů, co se však narodil v rakouském městečku Braunau. Jenže to nebyl Čech… Takže se šípkovou, anebo se zelím, národe?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]