Zdá se, že zhrubnutí stylu života vstoupilo zcela natrvalo i do české zábavy. Možná, že tyto řádky časem zastarají, leč nic neztratí na své platnosti.
   V předposlední den minulého roku 2005 jsem navštívil malý sympatický obchůdek s hudebninami Bazar CD LP.MC.DVD v pražské Krakovské ulici. Chvályhodně přispívající na provoz Psího útulku Na Bouchalce.
   Ochotný prodavač mi vyhledal mé vytoužené CD Stříbrné Vánoce, odlepil cenovku s označením 146,- Kč a kasíroval hned 164,- Kč.
   Když jsem se ohradil, chybu okamžitě napravil.
   Teprve doma jsem rozbalil svůj milý dárek se zelenou péefkou 2006 a četl: "Do nového roku méně komoušů, více peněz a zdraví Vám přeje Bazar". Téměř ve stylu Jana Rejžka! Jak vtipné! A ejhle, řekl jsem si, předvolební kampaň již vstoupila i do komerční české kultury. Ze všech stran na mě teď vylévají plné kbelíky špíny a prachobyčejných výkalů lidského těla a duše.
   Četní spotřebitelé, často s akademickými tituly, jásají, když se jim dostává žádoucího krmiva. Nad jiné teď vyniká hlavně Zdeněk Izer. Ale v závěsu je mu velmi často i můj oblíbený Ivan Mládek.
   Ani jeden, ani druhý teď nešetří výrazy, které se včera v písemné mluvě mnohdy povinně vytečkovávaly.
   Umění teď spojují velmi často kbelíky plné páchnoucích exkrementů téměř pokaždé smíšené s bolševiky všeho druhu. Zejména často se zmiňuje opilství rozměru Klementa Gottwalda, velký zadek Marty Gottwaldové a nyní i zrezivělý kovový šrot vyznamenání a řádů nedávného jubilanta, armádního generála Ludvíka Svobody (25. 11. 2005 se prakticky v žádném českém tisku ani rozhlasu a televizi nevzpomínalo jeho 110. výročí narození) ... Diváci se ve své pokleslosti chytají za břicha a bez rozdílu pohlaví řičí na plné sály.
   Interpretům je lhostejné, že tak činí i před diváky jiné jazykové oblasti, v daném případě německé, v pražském centru firmy Mercedes, nebo z české obrazovky televize Prima.
   Předností našeho věhlasného humoru, zejména satiry, vždy bývalo, že uměl mířit do doby, v níž působil, a kterou odvážně i zastřeně tepal. Doba se však změnila a humoru, natož satiře, se nedostává břitké inspirace. Přitom jí je kolem nás tolik, že všude na polích umělecké tvorby přerůstá, je škoda nápady připomínat!
   Nebo si mám myslet, že jmenovaní "umělci" už zase myslí na zadní kolečka a nechtějí si kálet do svého vlastního hnízda ještě dříve, než padne konečný verdikt?
   Vždyť, jak všeobecně známo, vyhlášeným opilcem nebyl v našich dějinách minulých i současných právě tolikrát připomínaný Klement Gottwald a výlučností neslynul jenom velký zadek jeho vzpomínané choti Marty.
   Všichni dobře víme, že se řády a vyznamenáními neověnčoval jenom připomínaný opravdový voják Ludvík Svoboda, ale velmi často se jimi pyšnil ve světle ramp i nejeden obyčejný český nevojenský zbabělec a mnohá figurka pokleslého formátu. A což teprve říci něco jadrného o největším českém sběrateli čestných zahraničních doktorátů a cizokrajných metálů, o něž se ještě nedávno starala celá československá a česká polistopadová diplomacie?
   Nakonec mě přece jenom v tomto chmurném čase něco potěšilo.
   Zkušený novinářský kolega Josef Volařík mě rozesmál svými autorskými anekdotami. Dříve - "za bolševika" - se šířilo: "Kdo nekrade hodinu, okrádá svou rodinu!" Dnes - "za demokrata" - došlo k podstatné změně: "Pro mrzkou zlatku uškrtí svou matku, uškrtí svého dědka, nakonec uškrtí i babku!"
   Ani zde, jak vidno, narážka na bolševika nechybí, je však s jinými nesrovnatelná, přestože srovnává.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]