PAVEL J. HEJÁTKO

Pomníky z asfaltu
Soukromě jen tak
pro sebe
píseň šibeničních bratří
si pobrukuji.
Kaprál mi za vraty stojí
i s posádkou svojí
a v rukou?
Má zatykač!

Křehké je co chvílemi
cením - penězi tu
křehkost - čísla - nevyčíslím.
Tu křehkost volnosti
kterou mi sebrali
světlo již neproniká
vůně se nelinou
za kovovými hradbami.
Na kolik se cení dny bez písní?

Rouhači prochladli v ledovém
království...
Samota vyryje - zub vyrve
od kosti
a dítě štěstěny?
Na věky zůstane zazděno v mansardě!
V bizarní zahradě schválených rozkoší.

Tak coby? Již nezívá!
Vyrábí ozdoby, funkcemi zakrývá
impotenci!
Jsme voda ohnivá
příhodně i milenci
co normálně zahnívá
slouží nám jako zvěři
náhražka na krmelci.
Tu lopuch se potápí pod žabí vahou...

Péřové peřiny za vepřové
od kosti
a další hlouposti podepisujeme
bez ptaní.
Na bůček jdeme zdeptaní
ale přece...!
Souhrnem odporu
bez známek názoru
je protestní koupel v zimní řece.

Tanec kostlivců
Snáze mi, vyhrabu měděné
kuličky z šantánu
plivnutím do hlíny,
běda mi.
Když obuji střevíce
babice na krámu.
Burlaci na Volze,
v pochybném kankánu,
kroutí se na špici...

Perleť je na římse,
příbuzní v hospici.
Nevěra - tradice,
milenec v ložnici.
Ponocný? V pánu je!
Zvoněním?
Hlásí se štvanice!
Dej, ať nezvoní!
Hrubě je, když krůpěje
vytanou na čele...

Prosťáček s rozbuškou
vypráví příběhy - nehmotné.
Smrt sedí na brance,
jak mrtvá carevna.
Dáme se do tance,
výztuže kovové - odpojí
od kotce.
Rumová romance
šumaře na střeše...

Již jedno je, zdali
jsi krysař či koblihář,
podoben pokrytci,
na třídě bulvárů.
Vonící Chanelem,
když krysy lezou z kanálů
a snobové cpou se
vášnivě nugátem...

A komu dnes zazpíváš?
Zatančíš? Baladu zahraješ?
Potkáš jen Falstaffa,
obličej vrásčitý - oči vyhaslé.
Již ani nekleje,
v rošádě Empiro!
Tohle je šoubyznys,
stačí ti zrcátko
na prášeček za nehet...

Co zbývá tedy?
Ožrat se do němoty
a v tichosti snít,
o právu!
Nabízí se nám
mnoho cest,
nepočítáme-li s návratem...

Co bych si vybral?
Kralevic sehnutý u okénka
v peepshow
je Lancelot ve slipech
u kulatého stolu
Libreto špatného cara
na přehlídkovém molu

Větvičku z purpury
po předešlém nevděku
přenechám klaunovi ze zámku
Presumpcí neviny
otruby - pohanku
Políbí exota na dálku

Měl-li bych možnost volby
nahrávku systémem dolby
bych přenechal cenzuře
Spolknul bych žiletku
připravenou k vyplivnutí
začátkem - od konce

Jak lazebník sevillský
jenž s klubkem zmijí
ovace mulata
v předaleké zaniknuvší galaxii

Paragraf kontra rozum...
V rytmu kastanět
v hojné míře dlouhé
dny i noci
Je vzpoura otroků
jen vzpourou proti nepomoci???
Či snad plácnutím do vody
nad nepřístupností dohody???

Naše štěstí vychází v edici
"plánovaný výsek"
Předem máme vyhrazený úsek
kam ještě můžeme zajít
abychom nebyli zavíráni...

A kdo vlastně má právo
určovat nezávadnost písma?
Kdejaký pošuk, lihový cenzor
či atašé z Říma???
Následně tučně zasytit sytého
a hladového občerstvit vězením...

Řešením?
Snad opět uchýlit se do hor
a ve fialovém obleku
protřelého karbaníka
zde v salaši přežít nad blbostí!!!

Co zde býti nemělo...
Princezna se strupem
valkýra Protěžova
S pentlicí na klopě
vstupuje do dvora
Arciknížete bez kněžny

A slída blýskající
se na její hrudi
Jen vyrvaná slza
ze skály odnaproti
Bodláčí s kouzlem mandragory

Z čibuku bafám pokouření
obletován letuškami
Opakuji si azbuku
a sním o rodné zemi
Nepokořené lidským výprodejem

Co se zrůdou, jež šolnu
jen na půl žerdi vykasanou?
Pohřbít ji bez křídel!
Pak již jen počkat si na příděl
zamaštěné, prokrvené flákoty!!!

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]