Vítejte v nejúspěšnější firmě! - Každý je nahraditelný! - Na tvůj post čeká sto jiných!
Takováto hesla stylizovaná na nástěnkách jako v padesátých letech, s modernější fazónou samozřejmě, četl denně všude po chodbách a kancelářích ostravského sídla obrovské obchodní společnosti Good. Nad jeho pracovním stolem pak visel barevně vyvedený graf tržeb a výkonnosti.
V posledních měsících jeho křivka stále klesala, ačkoliv pracoval neustále minimálně deset hodin, soboty, neděle, svátky-nesvátky, dovolenou znal z vyprávění známých, na obědy už nechodil (instantní polévky - cesta k vašemu instantnímu štěstí a instantní smrti).
Jeho kancelář byla naproti personálnímu, takže viděl přicházet mraky uchazečů o místo obchodníka - mladí, úspěšní, draví, flexibilní. Který je jeho nástupce? Když ho tato podívaná začala deptat v neúnosné míře, přestavěl si nábytek a počítač v kanceláři tak, aby neviděl na chodbu. Pro změnu zase díky špatnému světlu neviděl na monitor počítače...
Manželka pracovala v supermarketu jako pokladní. Tři hodiny práce, hodina volna, tři hodiny práce, hodina volna, tři hodiny práce, padla. Takže končila rovněž pozdě a oba chodili v přibližně stejnou dobu domů. Žena měla občas volnou neděli, což jí stačilo k tomu, aby jakžtakž udržovala domácnost v chodu a čistotě. Na rozdíl od něj navíc měla energii na vaření a každodenní drobný úklid po příchodu z práce. Šťastná to žena.
* * *
"Pane kolego, pojďte za mnou na okamžik do kanceláře."
"Ano, pane řediteli."
Posadil se do koženého křesla, zpocené ruce si mimoděk utíral do nohavic. Na skleněnou desku konferenčního stolku dopadly tři objemné šanony.
"Víte, zákony trhu jsou nekompromisní. Buď porazíme konkurenci, víte, nebo konkurence porazí nás. Toto jsou papíry uchazečů na post obchodního zástupce. Taky víte, že vaše produktivita v poslední době poklesla. U naší firmy pracujete řadu let, vždy jsme s vámi byli spokojeni. Abychom se tuto spokojenost pokusili obnovit, víte, od zítřka k vám nastupuje nový mladý kolega. Zaškolíte jej ve vašem úseku a pak se společnými silami pokusíte zlepšit výsledky vašeho oddělení."
"Ano, pane řediteli."
Vyšel ze dveří a musel se zasmát přiléhavé přezdívce Vítek, která ředitele provázela celý život, všude, kde byl. Dali mu ji podle jeho zlozvyku neustále do vět nesmyslně vkládat slovo "víte".
* * *
Přestavba kanceláře, nový stůl, židle, počítač. Bohužel zase výhled na chodbu před personální.
"Ahoj, já jsem Dan. Budem si tykat, ne? Je tu docela dusno, můžu otevřít na chvilku okno, že jo?"
"Ahoj, vyhovuje ti ten flek, nebo by sis raděj sed sem?"
"V pohodě, přece tě nebudu stěhovat z tvýho místa..."
"Takže výhled na personální mi zůstane, paráda," pomyslel si.
* * *
"K vzteku, k vzteku. Do hajzlu. Zrovna když potřebuju dělat, musí se tu motat ti dělňasi," nadával v duchu.
"Co nám tu vlastně montujete, chlapci?"
"Nové telefonní zásuvky."
"Jak dlouho to ještě bude trvat? Potřebuji pracovat, mám toho na dnešek docela dost."
"Už to bude, pane."
"Dobře, děkuji."
Obrátil se na kolegu: "Jak to jde, Dane, stihneš tu nabídku dneska udělat?"
"Snad jo, dělám, co můžu."
"Hmm. Z těch instantních polévek se mi už dělá zle. Dane, co kdybychom si na ty dveře do chodby dali nějaký závěs, aby sem každý nečuměl?"
"To ne, neviděli bychom na ženský z personálního!"
* * *
"To je svinstvo ta válka v Iráku, co?"
"Mě politika nezajímá. Pojedeme na Velikonoce k mamince?"
"Vidíš, mě vlastně taky ne. Ať si dělají, co chcou, když nás nechají na pokoji... Nemůžem, budu v práci."
"Zase?! Jsi tam denně!"
"Jo, taky můžu být denně doma, jestli se ti to nelíbí..."
"Promiň. Pojedu sama. Mám v pondělí volno, vyměnila jsem si směnu. A co ten nový kolega, je dobrý?"
"Dan? Až moc. Mám dojem, že mi přetahuje zákazníky a je nějak moc sdílnej. U šéfa."
"Jak to myslíš, sdílnej."
"Nijak, nebudem o tom mluvit."
"Tak to dopověz, když jsi o tom začal. Jako že na tebe donáší?"
"Vypadá to tak. Párkrát se šéf zmínil o něčem, co jsem říkal jen Danovi v naší kanceláři. Možná je to náhoda, nevím."
"Ach jo. Tak to pusť z hlavy a spi."
* * *
Zapnul rádio v autě.
"Přehled zpráv. Americké jednotky dobyly město Basra na jihu Iráku a postupují dále na Bagdád..."
"To je už asi třetí Basra, kterou dobyli. Kolik jich tam asi ještě je..."
"... protesty ani v těchto dnech neutichají a v řadě měst Evropy i celého světa se konaly demonstrace proti válce v Iráku, na které přišli vyjádřit svůj názor statisíce..."
"Proč je tady zase taková zácpa. Copak se nedá nikdy projet Prahou normálně?! Zlatá Ostrava."
Za chvilku dostal na tuto svoji otázku odpověď, aniž to čekal. Na náměstí, přes něž projížděl, bylo viděl houf lidí nesmyslně natlačených v horní části u jakéhosi sousoší. Policie omezovala dopravu jen na dva jízdní pruhy vozovky a tím se tvořila kolona aut.
"To tady prodávají něco se stoprocentní slevou, nebo co?!"
Pak si všiml, že nad davem se třepetají rudé prapory, transparenty a sem tam česká vlajka.
"Komunisti..."
Popojížděl krokem v ukázněném husím pochodu nablýskaných fordů, bavoráků a octávií. Řidiči po sobě nechápavě pokukovali. Když projížděl kolem davu, stáhl okénko a dlouhým zahvízdáním vpadl do řečníkova projevu. Zatáhl okénko a zapálil si cigaretu.
"... premiér dále uvedl, že spor se společností CME..."
Vypnul rádio.
* * *
"Ahoj, máš jít za Vítkem," hlásil Dan dříve, než za sebou stačil zavřít dveře.
"Přál jste si se mnou mluvit, pane řediteli?"
"Ano, posaďte se. Víte, je mi velice líto..." mozek mu vypověděl službu a v němé letargii zaslechl jen slova jako "produktivita, víte", "trh, víte", "výpověď, víte", "podepište, víte".
Vyšel z kanceláře bledý jako stěna, celý se chvěl a poprvé v životě vypadal na víc než na svých pětapadesát. Byl nezaměstnaný.
Zazvonil mu mobil. Manželka. Tupě hovor přijal a přiložil přístroj k uchu.
"Honzo," plakala, "dneska jsem dostala výpověď! Co budeme dělat? Honzo! Slyšíš mě?! Honzo, co budeme dělat..."
Autor: Michal Polický
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)