Další kniha Jiřího Stana PO STOPÁCH DÁVNÝCH VĚKŮ (Nakladatelství Orego, 2005, 255 stran) je napsaná zkušeným perem novináře a dlouholetého zpravodaje z těchto oblastí, které vícekrát procestoval různými dopravními prostředky, přepychovou lodí Atlantis, letadly, ale i úzkou dvoukolejkou nebo po svých. Knížka je rozdělena na tři části: asijskou, africkou a evropskou. Všechny díly autor ilustroval názornými kresbami, jež vhodně doplňují text. Knížka se čte dobře a s napětím, neboť zdaleka není předkládán jen suchý popis krajin, flóry, muzejních památek a chrámů. Stano s velkou zkušenosti a znalostí historie, doplněné v posledních letech archeologickými nálezy a rozluštěním klínového písma, se pouští do analýzy příčin vzniku a hlavně zániku tamních civilizací z pohledu současnosti.
   Čtenář-turista tu najde i zajímavé detaily, třeba o arménském koňaku nebo tureckém zeleném čaji, neboť kávy se tam pije málo, ale zato se kouří moc a moc cigaret. Ale všude vás vítají a nabízejí kdeco, neboť velký i malý obchodníček musí vydělat.
   Po celé popisované trase jsou rozsety mnohé krásné kulturní památky, vytvořené tisíc až tři tisíce let před naším letopočtem, a také památky vybudované po roce 325 n.l., kdy císař Konstantin uzákonil pouze katolické náboženství a ostatní prohlásil za kacířská.
   Ke vzniku kulturního díla je zapotřebí vzepětí ducha i fortelu, aby se podařilo zpodobit třeba krásu Afrodity nebo dobrého, lidem nakloněného Prométea a vystavět pro ně příslušné budovy či chrámy. Těžkou hlavu stavitelům udělali Chetité, kteří - jak doložil Čech profesor Bedřich Hrozný - uctívali nejméně 1000 bohů. Heléni se spokojili s dvanácti a stejný počet přebrali i Římani, což se však ve čtvrtém století našeho letopočtu přestalo líbit a začalo pronásledovat. Není samozřejmě sporu o tom, že nové náboženství s nejmenším možným počtem bohů vytvořilo spoustu pěkných, ba skvělých staveb v románském, gotickém nebo renesančním stylu. Jen ještě dodám, že jakýkoli kulturní projev není závislý na počtu bohů a že i bez nich člověk může dosáhnout vynikajících - až božských kvalit, ač se na Olymp nechystá.
   Nakonec pár slov o ptáku Fénixovi, který se podle báje sám spaluje, aby z popela vyletěl mladší a hezčí. Analogicky to sice platí o některých městech, leč o jiných - jako třeba o Kartágu či o hlavním městě Chetitů - nikoli. Je dobré a spravedlivé, že Fénixův zákon se uplatnil zejména ve Stalingradu, který byl hitlerovskými tlupami zruinován a opět rozkvetl. Avšak teprve před několika lety se podařilo odstranit všechny miny a střepiny bomb a v okolí se mohlo začít sít a sklízet. Mamajevova mohyla byla pak obsypána zrnem.
   Knížka se Jiřímu Stanovi, čerstvému osmdesátníkovi, povedla a proto není možné, aby autor složil ruce v klín. Těšíme se, jak nás opět brzy překvapí.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)