Ať už se to líbí nebo ne, hierarchie lidové mluvy má pro různorodost nepravostí spolehlivou klasifikaci: darebáci, syčáci, zločinci. Jenom si připomeňte, s jakou něhou oslovovala paní Burgánová příslušníky Československé lidové armády, kteří se odpovědně podíleli na devastaci životního prostředí, dávno předtím pro jistotu zdecimovaném provozovnou cementárny.
"Darebáci," pravila něžně paní Burgánová...!
Ale když chce štafetový kolík nadávek převzít návštěvník, autorský subjekt, ohradí se.
Položila mi ruku na rukáv, jedno víčko převislé jak lívaneček a mateřsky mi domlouvala: "Vy ne, vy pane nikdy ne. To smíme nadávat jen my tady. A my nenadáváme, my si jen ulevujeme. To je taková smluvená hra. Vždyť to jsou naši vojáci..."
Sarkasmus, ironie, nadsázka a kdo ví co ještě přivodily povídkou Pábitelé věhlas Bohumilu Hrabalovi. Kdyby se mnou autor Tanečních hodin... a Ostře sledovaných vlaků před třiceti léty produpával pěšinky na peróně jednoho nádraží v očekávání cesty do práce a vlak se jako na potvoru někde zasekl, neuniklo by mu jadrné zhodnocení situace širší platnosti: Syčáci! A potom že se za totáče nesmělo nadávat. Nadávalo se programově na všechno a všude. Cíleně v hospodách, kde jste jako vzor demokracie mohli potkat ředitele u jednoho stolu s přidavačem od zedníků. V mém případě poslouží jako důkaz město s dominantou Č.... .... a restaurace M.... .....! Dnes je restaurace léta zavřená, snad se čeká, až spadne a nikdo nenadává. A když se nedej bože vypravíte do jmenovaného města vlakem, dozvíte se kudy přesně pojedete, když to pojede. Nejčastěji se totiž v hlášení objevuje, že vlak bude opožděn a že se předpokládaná doba zpoždění může změnit. To všechno v relaci nepřetržitého nárůstu cen jízdného. A všichni jakoby nic, že se nic neděje. Taky co by; když existují resorty, kde početní výměna ministrů razantně převýšila počet let od sametové revoluce. Když reprezentanti politických stran neúspěšně sestavují vládu, která nikomu nechybí. Úplně proti logice - hoden jest dělník mzdy své (samozřejmě za práci, kterou odvede). Oni o své prebendy nepřijdou ani za situace, že skutek utek! Jedná se už 160 dní. A výsledek? Velká nula. Psali v novinách.
Jenom považte, vy zástupkyně něžného pohlaví, které jste se srdnatě rozhodly zabránit vymření českého národa, trochu vstřícné k navýšení rodičovského přídavku, že jste náhle neměly kde rodit a aby už se to neopakovalo, zbourali vám školky a pospojovali školy. Takových čtyřicet prvňáků ve třídě, to je na mašli nejen pro učitele, ale i pro vás. Proti tomu je centrální plánování za totality večerníčkem pro dospělé. Zkrátka pro srandu a když ne, tak k smíchu.
Jak jsme se nasmáli těm sjezdům jedné strany (bylo těch stran samozřejmě víc v rámci Národní fronty, ale to se nepočítá), kdy se za určité období jednomyslně hlasovalo až po ten kůl v plotě. Dneska sjezd stíhá sjezd, poslanecké kluby, konference a grémia a k tomu senát jako pojistka. Čehopak? Aby bohatí mohli svobodně bohatnout a chudí chudnout? A toho vtipkování kdysi! Dokonce na samotné prezidenty. Potřebujete připomenout, že jeden z nich napsal dvě knihy? Jak jsem zřídil stát a Jak jsem státničil!
Přesto bylo pořád z čeho brát, jak správně pochopili polistopadoví tahouni české ekonomiky, dávaní za příklad, když rozkradli co se dalo a vzali roha. Zbytek si vyřizuje účty střelbou, v lepším případě angažováním nájemných vrahů. Výrok o penězích, které nesmrdí, u nás zdomácněl, vždyť ho propagoval sám dnes Nejvyšší, aťsi jeho autorství přináleží císaři Vespasiánovi v souvislosti s jeho zdaněním záchodů.
A tak lze jenom litovat, že agentury čas od času manipulující veřejným míněním propásly jedinečnou příležitost vyrukovat s otázkou, když se za hlavou státu a reprezentanty politických stran zavřely dveře bývalé hladomorny: Kdo je pro zamknout a zahodit klíč?
Autor: blá
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)