PAVEL J. HEJÁTKO
Pomníky z asfaltu
Soukromě jen tak
pro sebe
píseň šibeničních bratří
si pobrukuji.
Kaprál mi za vraty stojí
i s posádkou svojí
a v rukou?
Má zatykač!
Křehké je co chvílemi
cením - penězi tu
křehkost - čísla - nevyčíslím.
Tu křehkost volnosti
kterou mi sebrali
světlo již neproniká
vůně se nelinou
za kovovými hradbami.
Na kolik se cení dny bez písní?
Rouhači prochladli v ledovém
království...
Samota vyryje - zub vyrve
od kosti
a dítě štěstěny?
Na věky zůstane zazděno v mansardě!
V bizarní zahradě schválených rozkoší.
Tak coby? Již nezívá!
Vyrábí ozdoby, funkcemi zakrývá
impotenci!
Jsme voda ohnivá
příhodně i milenci
co normálně zahnívá
slouží nám jako zvěři
náhražka na krmelci.
Tu lopuch se potápí pod žabí vahou...
Péřové peřiny za vepřové
od kosti
a další hlouposti podepisujeme
bez ptaní.
Na bůček jdeme zdeptaní
ale přece...!
Souhrnem odporu
bez známek názoru
je protestní koupel v zimní řece.
Tanec kostlivců
Snáze mi, vyhrabu měděné
kuličky z šantánu
plivnutím do hlíny,
běda mi.
Když obuji střevíce
babice na krámu.
Burlaci na Volze,
v pochybném kankánu,
kroutí se na špici...
Perleť je na římse,
příbuzní v hospici.
Nevěra - tradice,
milenec v ložnici.
Ponocný? V pánu je!
Zvoněním?
Hlásí se štvanice!
Dej, ať nezvoní!
Hrubě je, když krůpěje
vytanou na čele...
Prosťáček s rozbuškou
vypráví příběhy - nehmotné.
Smrt sedí na brance,
jak mrtvá carevna.
Dáme se do tance,
výztuže kovové - odpojí
od kotce.
Rumová romance
šumaře na střeše...
Již jedno je, zdali
jsi krysař či koblihář,
podoben pokrytci,
na třídě bulvárů.
Vonící Chanelem,
když krysy lezou z kanálů
a snobové cpou se
vášnivě nugátem...
A komu dnes zazpíváš?
Zatančíš? Baladu zahraješ?
Potkáš jen Falstaffa,
obličej vrásčitý - oči vyhaslé.
Již ani nekleje,
v rošádě Empiro!
Tohle je šoubyznys,
stačí ti zrcátko
na prášeček za nehet...
Co zbývá tedy?
Ožrat se do němoty
a v tichosti snít,
o právu!
Nabízí se nám
mnoho cest,
nepočítáme-li s návratem...
Co bych si vybral?
Kralevic sehnutý u okénka
v peepshow
je Lancelot ve slipech
u kulatého stolu
Libreto špatného cara
na přehlídkovém molu
Větvičku z purpury
po předešlém nevděku
přenechám klaunovi ze zámku
Presumpcí neviny
otruby - pohanku
Políbí exota na dálku
Měl-li bych možnost volby
nahrávku systémem dolby
bych přenechal cenzuře
Spolknul bych žiletku
připravenou k vyplivnutí
začátkem - od konce
Jak lazebník sevillský
jenž s klubkem zmijí
ovace mulata
v předaleké zaniknuvší galaxii
Paragraf kontra rozum...
V rytmu kastanět
v hojné míře dlouhé
dny i noci
Je vzpoura otroků
jen vzpourou proti nepomoci???
Či snad plácnutím do vody
nad nepřístupností dohody???
Naše štěstí vychází v edici
"plánovaný výsek"
Předem máme vyhrazený úsek
kam ještě můžeme zajít
abychom nebyli zavíráni...
A kdo vlastně má právo
určovat nezávadnost písma?
Kdejaký pošuk, lihový cenzor
či atašé z Říma???
Následně tučně zasytit sytého
a hladového občerstvit vězením...
Řešením?
Snad opět uchýlit se do hor
a ve fialovém obleku
protřelého karbaníka
zde v salaši přežít nad blbostí!!!
Co zde býti nemělo...
Princezna se strupem
valkýra Protěžova
S pentlicí na klopě
vstupuje do dvora
Arciknížete bez kněžny
A slída blýskající
se na její hrudi
Jen vyrvaná slza
ze skály odnaproti
Bodláčí s kouzlem mandragory
Z čibuku bafám pokouření
obletován letuškami
Opakuji si azbuku
a sním o rodné zemi
Nepokořené lidským výprodejem
Co se zrůdou, jež šolnu
jen na půl žerdi vykasanou?
Pohřbít ji bez křídel!
Pak již jen počkat si na příděl
zamaštěné, prokrvené flákoty!!!
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)