Ještě nedávno jsme si telefonovali, nedávno jsme tě na kongresu Unie českých spisovatelů zvolili do předsednictva. Pak ráno zazvonil telefon a ženský hlas mi sdělil, že Jožka zemřel. Můj nejlepší kamarád...
   Jožka neměl lehký život. Před koncem války ho německý doktor připravil o matku. Pak začínal jako dělník v cihelně, vypracoval se na vedoucí funkci, studoval a později se začal na hodonínské průmyslovce věnovat výchově stavařského dorostu.
   Poznali jsme se na Dni tisku, kdy jako dokumentarista doprovázel dětskou Ratíškovickou dechovku. Pak jsem byl svědkem výstavby školního pavilonu, kde praktikovali jeho studenti.
   Externě spolupracoval s brněnskou televizí, až donedávna jeho kamera dokumentovala slovácký folklor s neobyčejným citem, úspěšně fotografoval. A psal. Do novin a časopisů. Jeho vyhraněné sociální cítění mu vyneslo i nepřátele.
   Léta sbíral vzpomínky pamětníků, které později vtělil do své knihy Tam, kde kvetou vinohrady. Zde se dočteme o životě regionu před 80 lety. Je i částečnou autobiografií. Byla to pohnutá minulost, zčásti se dnes opakující v jiné rovině. Rád jsem Jožkovu knihu ilustroval. Byla jeho splněným klukovským snem. Román byl také zfilmován.
   Josef Přibil byl dobrý a poctivý člověk. Kolika spoluobčanům pracoval na jejich stavbách, kolik mu jich zůstalo dlužno...
   Jeho kniha bude dál svědectvím doby, zůstane i v srdcích mnoha studentů, které vedl k pracovitosti, odbornosti a poctivosti v životě i práci.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)