Listoval jsem v létě na návštěvě u svého přítele básníka Miroslava Kubíčka knížečkou ZTRÁTY A VYNÁLEZY (TG tisk, Lanškroun 2009), již mu věnoval její autor Jiří Faltus, který si ji taky ilustroval; vzpomněl jsem si na autorovu básnickou prvotinu Modravý plamen (1976), před níž a po níž se mi Faltus ztrácí ve verších pro děti, na dvojstránce 74/75 se mi zalíbila jak kresba pivní sklenice s pěnou vznášející se na provázku kousek nad ní, tak na protilehlé stránce aforismus „Chybovat je lidské, natož blbnout“, zalitoval jsem, že jsem autora a o něm až na sborník Šestnáct východočeských básníků (2008) dlouho nečetl, po knížce „aforismů, epigramů, kreseb“ (to má v podtitulu) zatoužil – a za pár dní mi ji Jiří Faltus laskavě poslal; k ní přidal i sbírečky svých „metafórismů“ Suché víno (2006) a Veřejné důvěrnosti (2007) a pak dodal i novou sbírku aforismů SPOTŘEBNÍ KOŠ (2009; metafórismy a aforismy, které si vybavuje kresbami také sám, vydává mu nakladatelství ALFA-OMEGA, Praha-východ, jako složky podlouhlých volných listů nastojato).
   Ač v Šestnácti východočeských básnících je Faltus zastoupen cyklem kultivované přírodní a reflexivní lyriky Brázdami okamžiků, ve Ztrátách a nálezech a v Spotřebním koši se až obžerně oddává epigramatickému a hlavně aforistickému glosování života veřejného i soukromého, pranýřování chytráků i tupců, využívaje a paroduje přitom okřídlená slova, dobové slogany a hesla i floskule, těží z frazeologické, synonymické, homonymické, kalamburní spíže češtiny. Umí si utáhnout ze sebe: „Stal se aforistou, nedostávalo se mu slov.“ Tne do cechu pohotových chameleonů: „Než čas trhne oponou, jsou herci už dávno přelíčeni.“ Lapidárně posoudí: „Soudy jsou nezávislé. Často i na spravedlnosti.“ Sype slovní hříčky: „Mince má dvě strany. Strany mají mincí nepočítaně.“ Má dar vidění a pojmenování: „Párátko: jídelní příbor na horší časy.“ Ví, co se dá říci nepatrnou záměnou hlásky: „V minulosti se stavěly pomníky padlým, co nevidět je budem budovat podlým.“ Je skeptik: „Dostanete-li rozum, vaše životní šance se silně zmenší.“ Jako kreslíř nakreslí náš parlament jako kafemlejnek s Horní a Dolní komorou, nad níž se točí klika.
   Až potud nálezy a vynálezy. Ztrátami se mi jeví aforismy tažené („Co na srdci, to na jazyku, co za školou, to v hlavě“), přetažené („Dali mu své hlasy, zazpívali mu na rozloučenou“), nedotažené („Tržní hospodářství: Držet hubu, ale za své“), rvané, banální, protože nedotvořené do přesvědčivého sugestivního výrazu („Chybovat je tak lidské jako být neomylný“). Ztrátami jsou paradoxně i zbytečná slova: v aforismu „Byl tak prozíravý politik, že voliči nestačili ani zírat“ je zbytečné slovo „ani“, které navíc zeslabuje sousloví „nestačili zírat“; v epigramu Filuta jsou zbytečná slova “A pak“: „Doběhl je, s poctivostí nejdál došel. A pak pošel.“ Autorovi zřejmě chybí v nakladatelstvích přísný redaktor, sami své slabosti nevidíme. I u aforismů platí, co se říkává: „Méně by bylo více.“



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)