Pan Fidelius se v podařené Kavárně zvulgarizovaného už deníku MF Dnes rozepsal o tom, čemu říká (se ctižádostí Jana Křtitele jevů podle jeho soudu dosud nepojmenovaných) splachovací slůvka. Nechápe, že ve většině příkladů, které uvádí, jde vlastně o jakási funkční zájmena, jichž se užívá místo odborných termínů všude tam, kde mluvčí nemají chuť odborného pojmenování z nejrůznějších důvodů použít nebo ho prostě neznají a ani nemusejí znát. Nazývání takových slov slůvky splachovacími zavání záchodem a kanály, do nichž se fekálie a různé jiné nečistoty splachují. Splachovací slůvka sice považuje v „řeči běžně mluvené“ za nepostradatelná, ale pak mudruje nad nimi o „lexikální ´chudobě´“ a vzápětí bere zostra na rohy přídavné jméno kulatý. Pan Fidelius velkomyslně připouští, že „v běžném hovoru“ může být kulatý i stůl i otvor, náměstí nebo okno, místa, věž anebo roh domu, hřbet knihy. Kde se však „uplatňuje potřeba jemně diferencovaného vyjadřování“ (za jehož neohroženého strážce se p. Fidelius zřejmě považuje), „by podobná kumulace významů působila nepatřičně, ´nekulturně´“, a neodpustí si dodat, že „leckdy přímo kontraproduktivně“. Vida: nepatřičně, nekulturně psala například Božena Němcová, když psala „kulatý slaměný klobouk“, nekulturně, panem Fideliem nepoučen psal Karel Jaromír Erben o „kulatém stole“, nikoli o stole, jehož horní deska má tvar kruhu, a se spisovnou češtinou Karla Matěje Čapka Choda to bylo na pováženou, jinak by dírku zajisté nehanobil splachovacím slůvkem kulatá.
   Až se pan Fidelius zase někdy vydá do kavárny rozjímat nad češtinou, měl by si vzít do aktovky slovník, kde by dočetl, že slůvko kulatý má dávno pradávno i lexikalizovaný význam okrouhlý, oblý, zaoblený. Ušetřil by tak sebe i listy, které ho naivně mají za znalce češtiny, trapné ostudy.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)