Demokracie o sobě tvrdí (a etymologie jí v tom uděluje souhlas), že v ní vládne lid, demos. V demokracii, vytvářené kapitálem, v jaké je nám dáno žít, je tato vláda lidu omezena na několik málo vteřin, kdy volič vsouvá volební lístek do urny. Volí stranu, kterou si zvolil, ale zvolí politickou moc, její instituce a mechanismy. Reálným výsledkem jeho volby je ta či ona politická moc, která se tváří jako vláda.
   Ve společenském systému, v němž kapitál mění bez výjimky všechno, instituce, objekty i osoby ve zboží, které je na prodej, a společnost v totální trh, jediným platným důvodem a smyslem jak existenci jedince, tak společnosti, je zisk. Peníze.
   Politika ztotožněná s trhem a trh s posláním státu a jeho institucemi, vkládá (ráda a ochotně) svůj smysl právě do symbiózy s kapitálem. Stát nabídkami zakázek poskytuje kapitálu možnost být kapitálem: zakázky jsou možnosti zisku, bez něhož kapitál není kapitálem a kapitalismus kapitalismem.
   Instituce státu, v které se proměnily politické strany, se nemohou s těmito možnosti obracet jinam a kapitál je kapitálem pravým, jen pokud je privátní. Stát sám o své vůli privatizuje všechno, co nabízí možnost stát se kapitálem. Jenže zakázka je možností zisku nejen pro kapitál, ale coby možné zboží i pro toho, kdo ji poskytuje, kdo o ní rozhoduje. Zakázka je zboží a není-li zboží prodáváno, přestává být zbožím. Možnost zisku však zboží nabízí nejen kupujícímu kapitálu, ale i prodávajícímu státu. A to je pro politika, který se stal »státem«, příležitostí k privatizaci sebe sama. Vstupuje na trh, kterému se říká korupce.
   Právem či neprávem? Spíše právem, vždyť trh je jedinou možností kapitálu a pravým, zisk plodícím kapitálem, je pouze kapitál privátní.
   Stát sám tyto snahy politiky (politiků) posvěcuje: odmítá rušit anonymní akciové společnosti, zavést majetková přiznání atd.
   Kapitál nechce být jen privátní, ale i anonymní a tedy nekontrolovatelný. Privátní a anonymní kapitálové větry zmítají státem, v němž žijeme, a marné jsou pokusy těch, co nám nevládnou, ale vykonávají nad námi moc, vydávat je za osvěžující vánky. Kapitalistický stát nemůže bránit kapitálu, aby byl kapitálem.
   Usilovně se dojem likvidátora korupce snaží poslední dobou budit hlava strany LIDEM. Boj s korupcí dokonce učinila stěžejním bodem programu své »strany«. Symbióza kapitálu, který je svou podstatou privátní, a státu, který má (vlastně by měl mít) rozměr veřejný, občanský, a který je naopak stále více ovládán snem privatizace, velice brzy promění kontrolní orgány v skryté nástroje privatizační korupce.
   Kapitál nepřestane být kapitálem, zdrojem zisku, ani budou-li kontroloři kontrolovat kontrolory, kteří právě všechno zkontrolovali.




Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)