PETR ŽANTOVSKÝ
   Sen
   (Věnováno Alexi Koenigsmarkovi, který měl tu melodii od A. C. Jobima nastavenou v telefonu jako příchozí, a kterou od 23. ledna 2013 už nikdy neuslyším)

   K zemi se snáší peří hebké jako dívka z Ipanemy
   Kdo z nás jí věří? Němý zpívá bossa novu do kroku
   a teče krev Ze skulin mezi vdechy nezní pikoly Jen plechy
   A co ti dovolí? Jen doušek hříběcího smutku
   ránu do žaludku a žádný závětrný čas
   na opuchliny mast a místo postav stíny

   Servi tomu slunci obojek prosím tě posté
   Nasedni si na mračno a vláčno bude ti
   Století roste Hrací strojek na kredenci Mechanický věk
   A v kostech cítím to: zas bude úplněk
   Dost bylo žití pro kdysi Obrysy věcí stále méně zřejmých
   teď lepí se nám na slova Chodidla z olova A smích
   A penězoměnci Záruky pokroku A hněv

   V tom čase topoly prý vybíraly nebi vši a rackům
   počítaly vrásky Svět se dělil na souhlásky
   Neubíral na kráse když věšel řády za podvazky
   Za všechny ty nemanželské svazky V pase zlomený
   A vždycky po hrob lásky
   Za neprůhledným sklem popelem za démant se platí
   odjakživa Ničeho tu nepřebývá jde-li o všechno

   Ani si nevzdechnou až půjdou okolo tvých dveří
   Vzdálenost jim ztěžkla Racčí peří dali v nemilost
   A víno teče proudem z nebe rovnou na chodník
   Lidé se bojí že to je doopravdy krev To v čem se brodí
   Stydí se jí dotknout byť jen podrážkou a proto z nouze vzlétají
   pár sáhů nad zem Peří ještě neuvyklé větru
   Narážejí do trolejí do lamp do reklam
   Vstupují do obrazů s pracím práškem Je jim najednou
   tak nějak útulně a pochopitelně
   a svět jim patří

   Vzdáleni jsou včerejšku jak vytrhlému zubu
   Nerozumí trojské válce víc než ranní křižovatce
   na níž svítila jim samá červená
   Kam dospěchali? Do opratí kolem krku
   Do pravidel šermu se slovy která se neodpouštějí
   a do prádla svých nejblíž přebývajících A to je defétismus
   o němž ani Kain prý neměl zdání
   Víno teče prasklinami mezi hrdinou a událostí
   Dá se mu důvěřovat neboť ani na posledním schodu
   není bez důvodu

   Ta dívka z Ipanemy uniká mi mezi pohledy
   a ledy nepraskají Rajky nad zálivem zmalovaly nebe
   do černobíla Kam tě to hnali? Vem svůj rozum do klobouku
   Dvakrát protřepat Uhníst jak mouku
   Jenže v ráji had byl uzákoněn Jablka hozena psům
   a noc ta která voní vínem jak už řečeno A chlebem chutnající
   potrvá jen do středy

   Pak přijde den střízlivý jak deštník po zemřelém
   Při lemu lehce páře se Ale je bezvýhradný neboť napořád
   Na stejné adrese je cizí schránka na dopisy
   Ale čí jsi ty? Snem Otesánka není hlad
   nýbrž věčné nasycení
   Na nic nelze spoléhat
   ani na probuzení



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)