Národní umělec Bohumil Říha se narodil před sto lety - 22. února 1907. Zemřel 15. prosince 1987.

   S Bohumilem Říhou jsem se poprvé setkal někdy v první polovině sedmdesátých let minulého století. Seděli jsme v kavárně Slávie a já s ním dělal malý rozhovor pro dětskou přílohu Kvítek, která byla součástí Květů. Když jsme skončili, zeptal jsem se Bohumila Říhy, co si myslí o tom, že někteří spisovatelé nesmí publikovat. Vyjádřil svůj nesouhlas - spisovatelé by za svůj názor neměli být postihováni, rozhodující by měla být především kvalita díla. Tohle přiznání mne příjemně překvapilo. Byl jsem pro něho tehdy neznámý novinář, který teprve začínal publikovat první básničky pro děti.
   V druhé polovině sedmdesátých let jsem pak Albatrosu nabídl rukopis svých veršů pro děti. V té době svůj rukopis nabídl Albatrosu i Jiří Žáček. Říkali nám, že verše pro děti nemá cenu vydávat, protože je nikdo nekupuje. My jsme tvrdili, že je nikdo nekupuje proto, že nevycházejí. Tehdy jsem se obrátil s prosbou o pomoc na Bohumila Říhu. V Albatrosu měl své slovo, vždyť tu byl víc než deset let ředitelem. Říha tedy intervenoval u vedení a knížky nám vyšly a zájem o ně byl až překvapivý. Ta moje se jmenovala Kdy má pampeliška svátek a Žáčkova se jmenovala Aprílová škola. Říha nám tak pomohl otevřít dveře k vydávání poezie pro děti.
   K nám mladým autorům byl velice vstřícný a kamarádský. Viděli jsme, že mu jde skutečně o kvalitu dětské knížky. Řídil českou sekci IBBY, pracoval v různých radách a komisích pro dětskou literaturu a rozvíjel své plány, jak dětské literatuře dát ještě větší společenskou váhu.
   Albatros v té době sídlil v moderní budově Na Perštýně, byla zde i redakce Zlatého máje, v přízemí bylo knihkupectví s dětskými knížkami a galerie, kde se pořádaly výstavy většinou ilustrátorů pro děti. V suterénu bylo divadélko, tam se konala různá představení, besedy s dětmi a setkávání autorů. Na Smíchově mělo nakladatelství další budovu, která zatím sloužila jako sklad. Říha zde chtěl vybudovat Dům dětské knihy s čítárnou. Další budovu měl Albatros na Ovocném trhu a na severní Moravě měl knihvazárnu. Svůj velký podíl zásluh měl na tom Bohumil Říha. Myslím, že i akce Týden dětské knihy vznikla z jeho podnětu. Počátkem dubna se spisovatelé, ilustrátoři a filmaři pro děti rozjeli vždy do jednoho kraje a zde na školách a v knihovnách besedovali s dětmi a večer se setkávali s pracovníky knihoven. Setkávání byla velmi cenná pro děti i pro autory.
   Bohumil Říha stál na mé straně, když jsem se v první polovině osmdesátých let jako vedoucí redaktor dětské literatury v Panoramě snažil prosazovat naše nejkvalitnější ilustrátory a autory proti pokleslému vkusu odbytářů v podniku a nákupčích na celostátních kontraktech. V téměř pětiletém sporu byl mi velkou oporou.
   S Vojtou Steklačem jsme Říhu nazvali kmotrem dětské literatury. Jednou, když k nám Říha v Klubu spisovatelů přisedl, povídám, že mu říkáme kmotr, a po chvilce jsem dodal - kmotr dětské literatury. Usmál se, bylo vidět, že ho to potěšilo. My jsme ho opravdu za kmotra dětské literatury považovali.
   České knížky pro děti byly chloubou ve světě, ilustrátoři, autoři a grafici sklízeli za ně ceny. Navíc vydávání dětských knížek bylo nejméně postiženo normalizačními praktikami sedmdesátých a osmdesátých let. Ostatně v první polovině osmdesátých let v Albatrosu znovu začali publikovat někteří ze zakázaných, především Jan Skácel.
   Bohumil Říha působil přísně, považoval jsem ho za realistu, racionálního člověka, manažera. Držel slovo. Žil prostě, skromně a důstojně. Za první republiky vyrůstal v chudých poměrech, sociální zkušenost, sociální cítění a spravedlnost v něm byly zakořeněné. Byla mu cizí demagogie a nesmiřitelnost, byly mu cizí fráze a plané řečnění. Vzájemné sympatie mezi námi sílily. Snad si tolik nenamlouvám.
   Dojížděl jsem z Čelákovic, léta jsem sháněl bydlení v Praze. Jednou se mi k uskutečnění koupě nedostávalo asi třicet tisíc. Obtelefonoval jsem několik známých, jediný Říha bez váhání slíbil půjčku. Peníze mi přinesl do vinárny v obálce a já mu povídám, že musíme sepsat nějaké ujednání. Odmítl, že mi věří. Trval jsem na tom, že pro pořádek musíme něco o půjčce sepsat, člověk nikdy neví. Ujednání jsme nesepsali. Ty peníze jsem nakonec nepotřeboval a za tři týdny je vrátil.
   V druhé polovině osmdesátých let jsem se stal členem komise pro dětskou literaturu při Svazu českých spisovatelů. Na jedno z těch sezení si vzpomínám moc dobře. Konalo se v prosinci roku 1987, v předvánočním čase jsme mimo jiné projednávali organizační záležitosti Týdne dětské knihy. Říha seděl přes stůl naproti mně a já si tak trochu z něho utahoval a říkal jsem: Potřebovali bychom ještě další dva takové Říhy, ale mladší. Bral s humorem mé vtipkování a říkal, že to už nechává na nás. Asi za čtvrt hodiny se prudce nadechl, zachrčel a začal se dusit. Přiskočil jsem k němu, uvolnil mu kravatu, pár vteřin ho držel, aby nespadl ze židle, hlava mu klesla na prsa a zemřel. Lidé se rozprchli, v místnosti zůstala jediná pracovnice spisovatelského svazu. Spolu jsme Říhu položili na sofa. Zemřel v požehnaném věku osmdesáti let, v plné duchovní síle, na jednání komise pro dětskou literaturu, mezi svými, a zemřel náhle, jako když se zhasne světlo. Taková smrt je darem.
   Mnohokrát později jsem si na Bohumila Říhu vzpomněl a říkal si, že bych chtěl sdílet podobný osud. Napsal řadu skvělých knížek. Ty pro děti se staly nejpopulárnější, mnohé vycházely v zahraničí. Právem mu byla za tvorbu pro děti udělena cena H. Ch. Andersena, které se říká malá Nobelova cena. Připomeňme si jen jeho nejznámější knihy: Honzíkova cesta, O letadélku Káněti, Jak jel Vítek do Prahy, O lékaři Pingovi, Divoký koník Ryn, Nový Gulliver a jeho dvě obsáhlé encyklopedie pro děti. S potěšením jsem četl jeho románovou trilogii o Jiřím z Poděbrad - Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč. Někteří možná znají film Dým bramborové natě, který byl natočený podle jeho románu Doktor Meluzín.
   I teď s odstupem mnoha let si myslím, že byl opravdovým kmotrem dětské literatury. Měl představy, za kterými šel, a uměl je uskutečňovat. A je také dobře, že se nedožil toho, kdy ho v devadesátých letech nýmandi ostouzeli a kdy i jím budované malé království dětské literatury nazývané Albatros přišlo o všechen majetek a o svůj kredit. Až se mi chce říci: Chtělo by to nového Bohumila Říhu. Poznal jsem spoustu spisovatelů, mnozí z nich napsali skvělá díla, ale svým charakterem svému dílu dělali ostudu. Bohumil Říha byl spisovatelem, kterého jsem si vážil jako tvůrce i jako člověka.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]