V době 60. výročí velkého vítězství Spojenců nad německým fašismem a nacismem, vítězství nemyslitelného bez Sovětského svazu, je výstava Moc obrazů - obrazy moci s podtitulem Politický plakát a propagace (Galerie u Křižovníků v Praze 1, od 26. 1.-30. 3. 2005) směšně hozenou rukavicí do vygumovaných mozků. Výstava je totiž již obnošenou, byť dosud »elegantní« propagandou antikomunistického a antisovětského studenoválečnického tažení. V galerii je sice řada výrazných sovětských i československých plakátů z 20. a 30. let, z pozdějšího období socialistického realismu a »bizarní tisky normalizační«, coby - souhrnně vzato - obrazy ve službách socialismu, hospodářských výsledků, vzdělanosti, zdraví, volebních hesel KSČ, klidu a míru, ale jen jako názorná pomůcka (často bez nároků na estetické působení) zhoubné, zločinné atd. ideologie avantgardy a komunismu. Ideologie, která byla údajně jakoby zákeřně prosycena poezií a optimismem. Účel světí prostředky, proto úvodní téma Krásný nový svět, proto tento nový svět s ozdobou seifertovské lyriky o světě podle přání nás proletářů (básníkova Nobelova cena neuvedena).
   Echo výstavy spočívá podle mého názoru v nepřehlédnutelné moci česko-anglických slov v citátech »pronikavých myslitelů«, jako Eric Volgelin, Hannah Arendtová (Původ totalitarismu, Cleveland 1964, česky 1996), Rio Preisner, Raymond Aron či Ivan Diviš. Výstava oplývá graficky pěkně ztvárněnými citáty, a to i z textů soudobých myslitelů. Přihozen i František Palacký: »Komunismus, byť i bez krvavého boje všech proti všem provésti se dal, uvedl by v krátce celé pokolení lidské do stavu zhovadilosti«. Diváku, nasyť se strachu, hrůzy, odporu! A to dříve, než zhovadilost lidského pokolení »zmákne« moc zlatého telete, byznysu, zisků pomocí »obrazu« reklam, obrazovek a všelijaké virtuální propagandy moci mocných!
   Je zajímavé, že poutače vydané k výstavě nezmiňují onu citátománii. Naopak nabízejí »esteticky vytříbená díla avantgardní« atd. Jako lákadlo může vyznít, že do služeb komunistické ideologie ve své době vstoupil nejeden prvotřídní umělec, že na výstavě je celá řada opravdových grafických skvostů, zatímco v doprovodné česko-anglické publikaci je upřesněno, že tvůrci plakátů »vstoupili do služeb zločinců« a že výstava »není umění v tradičním slova smyslu«. Nejde v žádném případě o plakáty zapůjčené z Muzea dělnického hnutí v Praze 6, kde ředitelka Libuše Eliášová přestavuje řadu skutečných skvostů, navíc s kvalifikovaným nezaujatým výkladem plakátového umění.
   Význam výstavy nicméně umocňují doprovodné programy. Promítání filmů v Ponrepu (čtyři filmy včetně Zítra se bude tančit všude, vstupné 60 Kč). V závěru Moci obrazů... se bude konat seminář či konference o vztahu umění a politiky, z jednání vyjde samostatný sborník (14. března od 10 do 19 hodin). Výstava se koná pod záštitou Ministerstva kultury ČR a pod osobní záštitou primátora hl. m. Prahy Pavla Béma a senátora Karla Schwarzenberga (vstupné 100 Kč, studenti a důchodci 50 Kč, děti 20 Kč, sleva pro školní zájezdy). Doprovodnou publikaci velkého formátu o 220 stranách - za necelých 500 Kč - vyzdobil Václav Havel svým srdíčkem a vyjádřením radosti ze záměru připomenout propagandu jako neodmyslitelný znak totality, což je jistě nanejvýš aktuální znak soudobé totality ziskuchtivosti. Publikace je celistvým obrazem výstavy, uvádí reprodukce plakátů a česko-anglické texty, navíc předmluvu, bibliografii atd. Podivně neprůhledně a tajemně vyznívá »zvláštní dík za výstavu zejména nejmenovanému agentovi ze západu«. Kurátorka výstavy PhDr. Marta Sylvestrová charakterizuje průkopníky sovětského stylu propagandy a »všudypřítomnou názornou agitaci«, nezmiňujíc se o její směšné nepatrnosti oproti dnešku, a uzavírá úpadkem její originality... v době poválečné, kdy »sovětská expanze do komunistických satelitních států byla v této historicky pokleslé formě přejata porobenými režimy«. Všudypřítomný sešit na poznámky návštěvníků bude prý urgován...

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]