Tak už to chodí na téhle lodi... tak začínala píseň ve známé seriálu. Ale bohužel, v tomto případě žádné pravidlo, žádné přikázání. Neschopní vládní kapitáni předali státní loď »umělým« krajům, kde zase, také neschopni zvládnout situaci, přišli na to, že když my to neumíme zvládnout, tak to holt prodáme. A teď se ptáte co? Téměř všechno od kostelů, podniků a co já vím co všechno, ale hlavně po nemocnice. Ty nemocnice, které náležely státu, tedy občanům.
   Nebudu vám popisovat boj, který se odehrál zde v Nymburce o nemocnici. Nebudu psát o zrušení dětského oddělení a nakonec dání do správy celé kolínské nemocnice. O zrušení ušního oddělení, o odchodu (pravděpodobně) znechuceného pana primáře z gynekologie. Prostě tak, jak se po únoru 48 často nerozvážně šmahem znárodňovalo, tak se dnes šmahem prodává a privatizuje. Rozdíl je v tom, že při znárodnění (i když někdy neprozřetelném) majetek zůstal v rukou lidu a mohly se postupem času chyby napravit. Kdežto prodej dává kupci možnost dělat s objektem, co se mu zachce. Proč z nymburské nemocnice neudělat špičkové zdravotní zařízení, které bude finančně nedostupné normálním občanům?!
   Ne, pane Bendl, už jsem se na Vás obrátil v krajském tisku (Nymburský deník) a tak Vám to opakuji znovu - jste neschopné individuum a nymburská nemocnice (a možná i jiné ve Středočeském kraji) jsou Vaším Mnichovem. Rozhoduje se zde o nás bez nás a Vy, jako jiní politikáři, nás máte za nuly, ke kterým připisujete číslice, když jsou volby. Jste členem ODS - strany »modré šance«. Ale nymburské nemocnici jste nedal žádnou šanci.
   Doufám, že se snad občané při příštích volbách vzpamatují a přistoupí k urnám se vzpomínkou na to, jak maminky musí vozit (pokud mají auto) děti do Kolína či Mladé Boleslavi (stal se dokonce případ, že bylo dítě odmítnuto v obou nemocnicích a rodiče museli do Prahy). Pokud máte děti, tak Vám to problémy nedělá. Prostě je naložíte (do Vámi dávno touženého) fára.
   Vím, že pan Dr. Rath se těmito záležitostmi zabývá, jakož i premiér pan Paroubek. Ale je jim možné věřit? Věřil jsem Havlovi, Klausovi, Rumlovi a jiným, měl jsem o tom všem jiné představy. Neznal jsme rozdíl mezi politiky z první republiky a těmito korytáři, kteří zkorumpovali všechny ideály z roku 1989.
   Píši tyto řádky bez jakéhokoliv politického zájmu. Zasílám je kraji, vládě, sněmu i Bendlovi a redakcím různých novin. Vím, že půjdou většinou do koše. Je však přece nutno vám politikům říci, co si o vás myslí většina občanů.
   Opakuji, nejedná se o mne, ale o ty malé trpaslíčky, které vidím denně na procházce s jejich šarmantními maminkami i s učitelkami z mateřských či jiných škol. Co jim tu zbude? Zbude vůbec něco? O mne se nejedná, moje budoucnost leží 20 minut pěšky (a ještě méně pohřebním vozem) přede mnou.

   KVĚTOSLAV J. MOTEJLEK, Nymburk
   ročník 1925
   42 let v exilu (Francie)

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]