"V nynější společnosti síly jednotlivce stačí na to, aby si vybudoval kariéru, nestačí však k tomu, aby uspokojil elementární potřebu prožít svou existenci jako člověk," napsala v jednom ze svých esejů Hannah Arendtová. K tomu třeba dodat, že tato "nynější společnost" jednotlivce redukovala na první možnost, zatímco druhou, potřebu "prožít svůj život jako člověk", vůbec nebere v úvahu, jako by neexistovala.
Pořad "Káva o čtvrté", vysílaný 20. ledna na Praze 2, se měl věnovat současnému tzv. ekonomickému ochlazení (?!), kterýžto termín se zdá být jediným českým příspěvkem k jeho "ohřátí", a poskytnout rady nezaměstnaným, "jak na to".
Po dlouhém povídání o tom, co by se dotyčný nezaměstnaný snáze dozvěděl jinde ("motivační dopis" je při hledání práce asi důležitější než co jiného) přišla řada na dotazy čtenářů. Moc času na ně nezbylo. První tazatel se ptal po solidaritě, kterou sliboval Klaus v novoročním projevu a tím skončil, druhý si naopak stěžoval, že "lidé" chtějí zaměstnání a ne práci, a dostalo se mu možnosti říci všechno, co měl na srdci, i když ani zde žádný dotaz nebyl, což prvnímu zabránilo v pokračování. Další se zeptal, proč když třeba senátoři končí, pobírají milionové odstupné po čtyřech letech, když ti, co pracovali celý život, žádné nedostanou, a poslední paní konstatovala, že v naší společnosti něco není v pořádku, zato je dost banánů. Čímž skončila, protože kdyby sama neskončila, byla by ukončena. Pak raději mluvilo instituční panstvo.
Jde o to, že tazatelé mluvili právě jako lidé s "elementární potřebou prožít svůj život jako lidé", zatímco společnost je má a mít bude, nadále a neustále, za lidi, kteří si mají "vybudovat kariéru", třeba tu nejubožejší. Řeči o humanitárnostech a lidech v tísni tu už znějí hluše a pohřebně: rozhlas vede samomluvu.
Autor: ZDENĚK FRÝBORT
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |