Ten náš brousek, parády kousek

   Brusné kotouče, kameninové brusky a brousky ostří nožů a mečíků k zápasům nikoli intelektuálním: chvála jim, vždyť zápasit s cibulí, česnekem nebo vepřovou pečínkou vyžaduje ostrý břit. Nabroušené nože a ostrý jazyk potřebovala i dobrá satira od Havlíčkových a Nerudových dob, a také se hlídala, ovšem policejně. Protože se takto stíhala i mizerná satira, nehledě na její sklepní prostory, adorované po Listopadu jako hájemství pravé české literatury, mohou se všichni satirici domnívat, že jejich dílo je vyvolené "prokletím" mocných. Takovým vyvržencem se cítí být i Antonín Brousek, jehož brusná, a přece tupá satira čas od času oblažuje konzumenty našich literárních časopisů. Jeden z nich vychází s finanční podporou Ministerstva kultury, Nadace Českého literárního fondu a jakéhosi Studia Amos, a nese scharftitel Revolver revue.
   Nomen omen - RR byl revolverový plátek kdysi; vycházel samizdatově od roku 1985. Je jím i dnes. Svědčí o tom už 47. číslo, přinášející bohatý cyklus Brouskových básní Domovský list. Podle editora Michaela Špirita to jsou "parodérská čísla", která autor ještě zamýšlel rozšířit a "vydat je později jako samostatnou publikaci" (Ediční poznámka, s. 32).
   A jakpak vypadají ona "parodérská čísla"? Inu tak: "Injekce noří svůj sosák / do květů boláků. / Hedvábím pyjama prosák / škrob ejakulátu" Parádní kousek, že? To prolnutí sosáku, boláku a ejakulátu je mistrovská práce slovesná. Nebo jinde, parodie Holana, to musím ocitovat: "/./ tu s cudností, /nad níž by studem zmenstruovaly i líce Panny, / zavíčkoval svá nezabudková okna do duše, / až k prasknutí nahuštěné zaurálnými prostorami, hlesnuv toliko: Jebal i plákal." Fantastické, úchvatné, pikantní a dráždivé. Jak briskně zametl s Majakovským, když dal do jeho kalhot - no, ohó, chochó, chaáááá - penis! A jestlipak víte, jak se dostává Brecht "do ráže", a to "pod plachtou Matky Kuráže". To už bychom se smíchy po.., tak raději, třeba, co tak dát si Dyka: "Vyhodily Dyka, / že nemožně fiká." Nebo Sládek, který "za humny Zbirohu / zvěčňoval selky ve stohu". Zvláště nápaditý je titul Naše soudružka Božena Němcová. Žena ta v "bláhové předtuše / pojala Čejku, Hanuše, / Lambla, Jurenku, Helceleta". Komunističtí básníci ji ovšem milují "k zemdlení něžně".
   Ale kdepak eros, svrchovaně politické jsou jeho satiry vysmívající se třídní zlobě, komančům, totalitě a Husákovi, kolaborantům, chi, chi, chi, no těm Sýsům, Pelcům, Žáčkům, Peterkům, Šimonům, Černíkům, Čejkům, Skarlantům, Janovicům, Hanzlíkům, Cincibuchům a dalším zločincům. Překvapivě nejdelší je ovšem "Zpěv míru nové doby". Parodie zovoucí se analytická demaskuje pitomce Nezvala, ana objevuje nové, nečekané možnosti využití štěpného rýmu, brusného rytmu, metafory, hesla a parahesla. Nutné číst, a dočíst!
   Estrádní verše v naší básnické zahrádce tuze chyběly. Díky za ně, mistře Brousku.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]