Zákruty české literatury faktu (a spisovatele-publicisty Ing. Karla Pacnera)
Při jedné veřejné přednášce režiséra slavného českého filmu Atentát Jiřího Sequense zazněla jeho pozoruhodná myšlenka. Ve snaze hlouběji proniknout do podstaty fémové vraždy Ing. Formise, který sestrojil a obsluhoval vysílač zaměřený proti Adolfu Hitlerovi, se Jiří Sequens začal událostmi kolem Ing. Formise dopodrobna zabývat. Měl úmysl natočit o této události i film.
Všeobecně je známo, že Ing. Formis byl z pověření Reinharda Heydricha komandem říšské bezpečnosti zabit.
Kolo dějin, nebo kolo zpravodajských služeb?
V této souvislosti režisér Jiří Sequens před několika lety připomněl: "Přípravy na realizaci filmového projektu mne přivedly v roce 1967 až do Mnichova. Tam jsem se setkal s dr. Otto Strasserem, Formisovým šéfem v pražské německé emigraci. Tento muž mnoha tváří mi vyprávěl o tajných službách a vysvětlil mi, že jejich cílem není předkládat fakta, ale udržovat situaci v napětí, aby nikdo nevěděl, kde vlastně leží pravda. Díky tomuto setkání mívám často pochybnosti, zda historie opravdu probíhala tak, jak ji známe. A zda tak probíhá i dnes, kdy jsme přímými účastníky dějů."
Myšlenka, která jistě zaujme svou hloubkou a rozměrem.
Od kosmonautiky ke špionáži
Někdejší redaktor deníku Mladá fronta Ing. Karel Pacner (1936), který v těchto novinách působil déle než čtyřicet let, proslul nejenom v československé veřejnosti - ale zejména v sovětské odborné a ostatní zahraniční veřejnosti - jako zdatný kosmonautický komentátor a reportér. Proslul i jako přední kosmonautický spisovatel. Této problematice zasvětil několik desítek svých knih, z nichž mnohé byly oceněny nejvyššími nakladatelskými cenami mládežnických nakladatelství Mladé Fronty a Smeny, ústředními výbory ČSM i SSM a Akademií věd ČSSR.
Původním povoláním dopravní inženýr se Karel Pacner věnoval po desetiletí v někdejším socialistickém zřízení problematice sovětských a amerických kosmonautů a raketovému výzkumu. Poštěstilo se mu a dařilo se mu, že se dostával jako málokdo z československých státních občanů do jejich blízkosti a do blízkosti jejich, většinou utajovaných, skutečností. Dostával se i tam, kam se ani obyčejní sovětští a američtí smrtelníci nikdy v celém svém životě nedostali. Nebylo to vždycky bez problémů (po roce 1970 byl vyškrtnut z KSČ) a jako takový podléhal v redakci Mladé fronty i v nadřízených institucích přísnějším hlediskům a požadavkům. Týkaly se hlavně jeho osobních kontaktů s výjimečnými osobnostmi na jedné i na druhé straně.
Takové výjimečné osoby, jakými jsou kosmonauté a astronauté, si totiž obě strany dokonale hlídaly. Stejně jako si speciální služby obou tehdejších velmocí dokázaly ohlídat také ty jedince, kteří se s nimi z očí do očí setkávali nebo si s nimi třeba jenom dopisovali. To platilo a platí i pro novináře. Neboť, jak známo, čert nikdy nespal a jak se ukazuje, ani dnes vůbec nikde nedříme.
Když čas oponou trhnul, Karel Pacner opustil v listopadu 1989 kosmonautické pláně. S vlastnoručně upraveným životopisem, zejména z hlediska sociálního původu, si začal intenzivně všímat hlavně politických otázek společnosti. V polistopadové redakci deníku Mladá fronta se postavil do čela nejradikálnějšího křídla. Stydlivě i nestydlivě se většinou distancoval od předcházejících životních setkání s hrdiny kosmu, s hrdiny SSSR a s kosmonautickým hrdinou ČSSR a SSSR. Stejně houževnatě jako kdysi kosmonautice se začal věnovat zpravodajským službám.
Zejména se hluboce ponořil do problematiky "specslužeb", tzn. především sovětských - GRU, tedy jinak KGB, NKVD a rozvědky. Začal se věnovat všem lumpárnám, v nichž si sovětští rozvědčíci zašpinili ruce, byť leckdy byli v zajetí dokonalých intrik, lstí a zpravodajských her svých protivníků. Někdejší komunista vzal problém, stejně jako studium zločinů komunismu, pěkně od podlahy.
České veřejnosti dal již v posledním desetiletí několikrát nahlédnout do zákulisí sovětské zpravodajské služby a jejího zastoupení v Československé republice. Přispěl k "odhalení" armádního generála Ludvíka Svobody jako agenta NKVD, aniž opomenul zdůraznit, že Ludvíku Svobodovi na území, které vytvořilo aspoň základní podmínky k vytvoření samostatné československé vojenské jednotky, nebylo ve skutečnosti ničeho podobného zapotřebí. Vždyť stál v čele téměř neodlučitelné části společné fronty Rudé armády proti hitlerovskému fašismu.
V posledním desetiletí se z Ing. Karla Pacnera stává zdatný komentátor a reportér, nyní již i televizní scénárista dokumentárních pořadů, který televizním divákům, stejně jako čtenářům knih přichystal téměř dvacetidílný televizní seriál (k jehož natočení přizvala Česká televize nejpřednější současné české historiky i zcela zaujaté propagandisty) a čtyřdílnou knižní epopej,vydávanou v nakladatelství Ministerstva vnitra ČR Themis.
Ing. Karel Pacner vypovídá jako zkušený znalec o špionážních službách, o jejich praktikách a metodách. Věnuje se v nich především z jasného "třídního" hlediska (a zřejmě jako učenlivý odborník) problematice odhalování "zvěrstev" sovětské zpravodajské služby.
Jak se zdá, kosmonautika, astronautika i špionáž mají k sobě vždy hodně blízko. To konečně Pacner ukazuje již v úvodu své nové knihy, když potvrzuje, že špionáž je téměř identická svým stářím (a snad i povahou) s jinou dávnou profesí lidské historie. Tedy s prostitucí.
Ani slovem se zatím v tomto hledání kriticky nedotýká CIA, britské, francouzské či izraelské zpravodajské služby. K tomu jistě po čase dospěje v zájmu hledání objektivní pravdy.
I nezasvěcenému je přece jasné, jak jsou tyto protikladné služby vždy úzce propojeny, často spojeny do jednoho celku. Nejednou mezi sebou dokonce úzce spolupracují. Jejich lidé pracují často pro obě strany ("dupl" zpravodajci) nebo přeskakují z jedné strany na stranu druhou. Chuť po bohatých odměnách je totiž nejenom u jednotlivců bezbřehá.
Sehraje autor nakonec objektivní roli?
Věřme, že jako zdatný a nadaný autor literatury faktu ukáže Karel Pacner za pomoci jiných co nejdříve české veřejnosti také zpravodajsky obnaženou druhou stranu.
Jistě zasvěceně napíše, jak to bylo a je s úlohou západních zpravodajských služeb v dějinném vývoji Československé republiky i nynější České republiky. Není pochyb, že také ony, stejně jako sovětské (ruské) tajné služby, na našem území operovaly a operují. Jaká byla jejich role ve stěžejních situacích kolem Mnichova, v letech války 1939-1945, v letech 1945-1947, kolem února 1948, při politických procesech v padesátých letech a v dějinách nejnovějších, například v letech 1967-1968. A třeba i v roce 1989, při rozdělení ČSFR...
Možná bude někdejší kosmonautický specialista patřit i k průkopníkům pravdivého obrazu dějinného vývoje. Snad se mu podaří vyvrátit myšlenku režiséra Jiřího Sequense, jenž má dnes pochybnosti o tom, zda historie vůbec vždy probíhala kupředu nebo do zátočin díky hlavním dějinným silám - k nimž náleží lid a osvícení státníci? Mýlí se český režisér Jiří Sequens, když soudí, že v tomto vývoji mají zmíněné speciální služby vesměs roli nejpřednější?
To jistě ukáže nejenom čas, ale snad i "ostré a bojovné novinářské pero" spisovatele a publicisty Ing. Karla Pacnera, dnes aktivního spolupracovníka Mladé fronty DNES, které nabízí své služby.
Poté, kdy si celá dlouhá desetiletí poctivě odpracoval v původním deníku, v Mladé frontě (zrozené v Pražském květnovém povstání, 9. května 1945). Avšak právě k této předcházející historii "deníku mladých" Mladé fronty se ani nynější němečtí vlastníci, stejně jako Ing. Karel Pacner, již příliš nehlásí.
Shodně teď tvrdí, že jejich novodobá historie počala až po listopadu 1989, kdy přejmenovali deník na Mladou frontu DNES. A hlavní, co je dnes spojuje: že jejich vlastní dějiny začaly ve skutečnosti až někdy kolem roku 1994, kdy společně vzali otěže populárních českých mládežnických novin do svých rukou...
O co jim jde, je i zde nabíledni...
Autor: Kapitán Nemo
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)