KAREL AKSAMIT
Nostalgie
Kdosi opravil rozcuchané pero hodin
Na hrobě našich starých rodin
Vše vzkřísilo se vyšlo ze hrobu
Mám rozedraný nákoleník a zlatavou čupřinu
A ještě nečešu si z pleše ofinu
A měkké tenisky jsou plné vzdušných děr
A krátké kalhotky jen do kolenou
Se šlemi z látky na ramenou
A malá husopaska s hejnem peří na stráni
A káča co se stále točí uhání
A pro obrázky v slabikáři lačné oči
Co chytrou horákyni vybájí
Zadrž se vodopáde vzpomínání
Ne rychlíkem jenž městy uhání
Vézti se lokálkou co všude zastaví
Lomozu světa hráz postaví
Jesličky pláčí na kolotoči zimy
A podivní na hřadu spáči
Neslyší jak hryzají štváči
A blesky nad hlavou i za horami
A povzdech staré tety Pánbůh s námi
A příští dny co vyraší
Vzpomínku krátkou nostalgickou zaplaší
VLADIMÍR NĚMEC
Zimní sonet
Zima je ostrá jako čepel meče
bílé jíní se opírá i do dveří
chce asi dovnitř aby dostalo večeři
ve společnosti krásných slečen
Zima je krutá jako kat
nelítostná je ve svém hněvu
pořádá větrné rozprávky v sněhu
svůj ledový šat nechá vlát
Děti a jejich zimní hrátky
malíři vyplňují bílé stránky
svět zahalí se do svetrů
Stromy spinkají jako po robotě
v předsíni spinká i malé kotě
meluzína si zpívá ve větru
ALOIS REICH
Knížepán
Není už nejmladší.
Vypadá dost sklesle.
Neměl by si zdřímnout
v premiérském křesle?
TOP – OP
Zvláštní případ
Dřív senátor za ÓDéÁ,
pak zeleně ministroval.
Nyní v čele TOPu mžourá.
Turista či barvoslepý?
Přebíhá? Ne, jen se šourá.
Prosebníci
Nenech nás bokem, Obamo.
Na Rusko ztopoř pěst.
Radar nám honem poskytni.
Zachraň tak naši čest.
Tě prosíme, vyslyš nás.
K. J. ERBEN
Finančnice
U záložny lidé stáli,
z plna hrdla křičeli.
Kde jsou naše prachy, králi,
kam úspory zmizely?
Královy jim ruce kynou -
mlčte, dám vám svobodu!
Lid však kleje: piješ víno,
nás posíláš pro vodu!!!
Tady každá rada těžká
ve čtvrtek i v pondělí.
Zeptejte se Klause, Ježka,
kam se prachy poděly.
Král jim hází hračky z věže -
Klause, Ježka, Kohouta.
Všechno marno, Klaus i Ježek
bum bác letí do kouta.
Bude-li vám, lidi, zima,
bude-li se krátit dech,
chcete-li se míti prima,
čtěte si v mých dramatech.
Zase křičí, rudnou v líci -
čti si svoje kydy sám!
Že na vás, vy nezbedníci,
Koženého zavolám?
Pojď si pro ně, zbohatlíku,
pojď, vem si ty zlostníky!
A hle, kdosi bere kliku,
lodě, banky, podniky -
Jako stín se ruka plíží,
na co sáhne - otočí.
Z obýváků, ložnic, spíží
vybírá si obročí.
Již vztahuje černé ruce
po chlebě i po soli -
Sametová revoluce
dneska právě vrcholí.
Slyšte, první, druhá, třetí,
v poledne zvon udeří -
klika cvakla, dveře letí -
EU vchází do dveří.
Ve mdlobách tu národ leží,
na čele se perlí pot.
Pokladna je prázdná, temná -
zbudou prachy na důchod?
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)